Drazí čtenáři, jak jste
si určitě všimli, mé pokusy o recenze často nejsou úplně nejaktuálnější,
protože mi často trvá, než se na film dostanu do kina, než nakoukám, co
potřebuji, abych to dokázal nějak zasadit do širšího rámce, a samozřejmě než se
dokopu k samotnému psaní. Proto jsem se rozhodl, přidat na blog měsíční
přehled premiér, které stojí za pozornost.
MŮJ SRPNOVÝ PROGRAM
Dárek
Režisérský debut herce
Joela Edgertona z trailerů působí jako správný psychologický thriller. V životě
páru se zničehonic objevý starý známý, který se sám pozve do jejich života. Typ
filmu, na který je nejlepší jít a nic nevědět. Recenze jsem tedy žádné nečetl,
ale na Rotten Tomatoes má zatím 100%.
Schmitke
Film z magického prostředí
Sudet vyprávěný neobvyklou a originální formou, který byl jedním z překvapení
letošních Varů. Po dlouhé době zase nějaký český film, na který si do kina
určitě zajdu.
Když zvířata sní
Atmosférický dánský
horor o vlkodlačici, který se z traileru tváří docela zajímavě. Očekávám
něco podobného skvělé švédské upírárně Ať vejde ten pravý.
Pride Komedie, která krom
britského humoru slibuje i jistý společenský přesah. Film podle
skutečné události, kdy v roce 1984 uspořádali gay aktivisté finanční
sbírku na pomoc horníkům zasažených masovým propouštěním.
Krycí jméno U.N.C.L.E Podle trailerů nabitá špionážní retro akce v nezaměnitelném dynamickém, klipovitém stylu Guye Ritchieho. Kvalitativně asi nepůjde o druhý Podfu(c)k nebo Sbal prachy a vypadni, ale můj standard na nenáročnou letní zábavu to snad splní.
FILMY, KTERÉ JDOU MIMO MĚ
Amy
Oceňovaný dokument o
krátkém životě Amy Winehouse, za kterým stojí Asif Kapadia, tvůrce známého
dokumentu Senna. Mně osobně písničky Amy Winehouse moc neříkají, ale ti, kdo
mají rádi její tvorbu, by si tohle určitě neměli nechat ujít.
Vykolejená
Přisprostlá romantická
komedie, kde Amy Schumer hraje úspěšnou ženskou, jejíž život je jednou velkou
párty plnou nezávazného sexu, než překvapivě narazí na toho pravého. Jak
originální. Film, na který by mě nikdo nedostal ani heverem, ale který podle
ohlasů ze zámoří je docela povedený a který si své publikum i u nás určitě
najde.
ČEMU SE VYHNOUT
Fantastická čtyřka Tuhle premiéru jsem měl nejprve zařazenou ve svém srpnovém programu, ale po prvních reakcích ze Států se jí vyhnu jako čert kříži. Na Rotten Tomatoes má film ubohých 9%, což ho řadí po bok nejhorších filmů vůbec. Dokonce i youtuber a filmový komentátor Chris Stuckmann, do komiksů zažraný klasický americký nerd, ve své videorecenzi předvádí epesní nerd rage.
Nesmrtelný
Film s Benem Kingsleym,
který na první pohled vypadá jako zajímavý psychologický thriller, přičemž jde
o relativně bezduchou vykrádačku filmu Seconds (1966).
Pixely
Komedie s Adamem Sandlerem
jsou definitivní no-no. Navíc s námětem, který byl vykraden z jednoho
dílu Futuramy a se kterým je prý pracováno tak špatně, že si film neužijí ani
nejvíc hardcore retro-gameři.
Hitman: Agent 47
Premiéra ve Státech
ještě neproběhla, takže zde můžu soudit jenom z trailerů, které mě moc
nepřesvědčily. Nejspíš půjde o bezduchou akci s nevýrazným obsazením.
Navíc jde o režisérský debut, což vždycky může být ošemetné. V srpnu raději
zajdu na stylovějšího Guye Ritchieho, kde vím, co můžu čekat.
Bláznivá dovolená
Bláznivá komedie, která
se snaží oživit u nás relativně neznámou komediální sérii National Lampoon z 80.
let. 25% na Rotten Tomatoes a 5,9 na IMDb ukazuje, že nás nejspíš čeká další
omyl tuzemské kinodistribuce.
Moje
první myšlenka po shlédnutí Ant-Mana byla, že jestli Disney dokáže na
takovémhle stupidním námětu vydělat, tak už nám může prodat úplně cokoliv.
Vůbec bych se nedivil, kdyby Disney koupil práva na krtečka a vidělal miliony
na novém superhrdinovi Mole-Manovi, kterému speciální schopnosti propůjčují
jeho magické modré kalhotky.
Zatímco
většina ikonických hrdinů marvelovského světa nám byli povědomí i před tím, než
si na nich Disney začal mastit kapsy, tak o Ant-Manovi u nás moc lidí nejspíš
vůbec neslyšelo. Se svoji pseudo-superschopností zmenšovat se a ovládat mravence se
není co divit, že až doteď zůstával ve stínu svých svalnatějších parťáků. Jak
si Disney ozkoušel u prvních a druhých Avengerů a Strážců Galaxie, lidé se
v kině chtějí primárně bavit. Tak proč jim to nedopřát a nenatočit
čistokrevnou marvelovskou komedii?
Vědec
Hank Pym (Michael Douglas) v minulosti vynalezl sloučeninu, která
v kombinaci se speciálním oblekem umožňuje člověku zmenšovat se.
Brzy si však uvědomil snadnou zneužitelnost svého objevu a proto odešel
z firmy, kterou vybudoval, a odnesl si z ní i své tajemství. Jeho
protégé a nástupce Darren Cross (Corey Stoll, známý ze seriálu House of Cards)
se léta snaží jeho výzkum zreplikovat a najít pro něj vojenské využití. Hank už
je starší pán a potřebuje tak najít někoho, kdo by si místo něj oblékl jeho
mravenčí oblek, infiltroval Crossovu firmu a zničil (nejlépe s celou
budovou) tento nový prototyp zmenšovacího obleku. Za svého nástupce si vybere
bývalého zločince Scotta Langa (Paul Rudd, komediální herec známý především ze
sitcomu Přátelé), kterého spolu s jeho partičkou extrémně tupých kamarádů
nechá jeho oblek na zkoušku ukrást ze svého vlastního sejfu, aby se na vlastní
oči přesvědčil o Langových lupičských schopnostech.
Samozřejmě,
ledajaký lupič se nemůže stát superhrdinou. To by přece nebylo výchovné. A tak
je nám pro jistotu neustále omíláno, že Scott není zlý zloděj, který by
přepadával lidi, ale jen lupič, který vykrádá byty zkorumpovaných zbohatlíků a
luxuje účty zlým korporacím. Navíc se po pobytu ve vězení chtěl napravit,
společnost mu však nedala šanci, a tak musel vzít jednu poslední fušku, aby
mohl zaplatit alimenty své bývalé ženě a znovu se vidět se svoji malou dcerkou.
Od dob Robina Hooda tu zkrátka nebyl více pomilováníhodný lupič než Scott Lang.
Ok,
věděl jsem do čeho jdu. Neočekával jsem nic seriózního, žádnou kulervoucí akci
ani CGI demolition porno, spíš jsem se těšil na nějakou odlehčenější srandu a
aspoň trochu zajímavé nové charaktery. Většina recenzí bylo pozitivních,
většina hodnocení příznivých. Takže jsem opravdu nečekal, že se z Ant-Mana
vyklube jedna z nejhroších marvelovek vůbec. Humor, na kterém by měl celý
film stát, je totiž z velké části těžkotonážně stupidní. To, že se sami
hrdinové neberou příliš vážně, je sice jedním z marvelovských trademarků,
ale Ant-Man jde v tomhle tak daleko, že se stává jen lacinou předraženou
parodií. Paul Rudd a Michael Douglas sice zachraňují, co se dá, ale proti
hloupému námětu, tradičně nezajímavému padouchovi, hejnu ošklivých CGI mravenců
a všeubíjející debilitě některých vedlejších postav nemají šanci.
Abych byl
spravedlivý, tak musím uznat, že pár dobrých hlášek a několik vtipných scén by
se v Ant-Manovi našlo. Například střídání perspektivy ve finálním souboji, kdy akční
záběry, kde oba zmenšení protivníci bojují na život a na smrt, jsou střídány
prostřihy z normálního lidského pohledu, kdy epický souboj superhrdiny a
superpadoucha nevypadá o nic záživněji než páření much.
Ant-Man by se dal
jakožto ojedinělý marvelovský úlet ještě zkousnout, ale bohužel se obávám, že o
tomto malém otravném (super)hrdinovi neslyšíme naposled.
Douťasovo doporučení:
Film pro ty, kterým
nevadí jednoduchý a neškodný humor amerických přihlouplých komedií a kteří jsou
v zajetí marvelovské franšízy.
Western, jeden z
oblíbených žánrů klasického Hollywoodu, který se těšil obrovské popularitě až
do konce 60. let, zažívá plíživý comeback. Zatímco Disneyho kasovní propadák
Osamělý jezdec ukázal, že vysokorozpočtový blockbuster určený pro dětské a
teenage publikum není tou správnou cestou, tak různé seriózněji odvyprávěné
příběhy z Divokého Západu nebo počiny záměrně parodující a převracející
klasická westernová schémata dokáží i dnes oslovit, pobavit a nadchnout člověka
svým přírodním primitivním romantismem. Tuto éru western revivalu odstartovaly na začátku 90. let především dva filmy, oba oceněné Oscarem, Costnerův Tanec s vlky a
Nesmiřitelní od westernové ikony Clinta Eastwooda. Od té doby vzniklo
několik dalších hvězdně obsazených a relativně kvalitních filmů s westernovou
tématikou jako například mystický Mrtvý muž Jima Jarmusche s Johny Deppem, remake klasického 3:10 Vlak do Yumy s Russellem
Crowem a Christianem Balem, Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem,
který s Bradem Pittem v hlavní roli dekonstruuje hagiografii banditské
slávy, remake Opravdové kuráže od bratří Coenů, kteří si s westernovými prvky
pohrávali i v jejich oscarovém Tahle země není pro starý, a samozřejmě
nesmím zapomenout na mistra pulpu Tarrantina a jeho nekompromisně zábavného
Nespoutaného Djanga. A zdá se, že tahle vlna neztrácí na síle - dva z nejvíce
očekávaných filmů roku 2015, Tarrantinova Hateful Eight a Iňárrituův The Revenant, jsou oba echtovní westerny.
Slow West, vítěz Velké ceny poroty na festivalu Sundance, na první pohled zaujme především obsazením
hvězdného Michaela Fassbendera, kterého většina lidí zná z filmů jako 300:Bitva u Therompyl, X-Men, Prometheus, nebo Hanební pancharti. Někoho tak možná překvapí, co dělá herec jeho kategorie,
který o nabídky nemá nouzi, v nezávislé britsko-novozélandské koprodukci celovečerně
debutujícího režiséra. Fassbender je jeden z mých nejoblíbenějších herců a
jedním z důvodů je právě to, že si často vybírá nejrůznější zajímavé
nekomerční projekty. Kromě fantastické spolupráce s britským režisérem
Stevem McQueenem (Hlad, Stud, 12 let v řetězech), ztvárnil třeba Carla Yunga v Cronenbergově
životopisně podvratné Nebezpečné metodě, nebo hlavní roli v diváky a kritikou
nepochopeném Konzultantovi. V dnešní době, kdy se agenti hádají s producenty,
kolik face-timu jejich svěřenec na plátně dostane, si Fassbender neváhal zahrát v britské
komedii Frank, kde celý film nesundá z hlavy obří papírovou masku.
Slow West je celovečerním debutem režiséra
Johna Macleana, který dříve působil v kultovní skotské kapele The Beta Band, která se rozpadla v roce 2004 a ve které hrál na klávesy, mixoval zvuk a výrazně se i podílel na její vizuální stránce. Právě jedno z kapelových
promo videií, které Maclean natočil, přesvědčilo Fassbendera, aby si odskočil z natáčení Hanebných
panchartů zahrát si v jeho prvním krátkém filmu Man on a Motorcycle.
Při tomto natáčení si zřejmě oba padli do noty, takže jejich spolupráce
pokračovala i v druhém kraťasu Loupež poslepu (k shlédnutí zde), který získal prestižní BAFTU. Fassbender
tak nemohl chybět ani v Macleanově prvním celovečerním počinu, kde mu role
životem protřelého, cynického lovce odměn byla napsána přímo na tělo.
Hlavní postavou filmu není ale Fassbenderův desperado
Silas, ale naivní mladík Jay Cavendish (Kodi Smit-McPhee), syn skotského lorda,
který se vydá přes oceán hledat svoji lásku Rose, farmářskou dcerku, která
utekla do Ameriky se svým otcem. Při jejich prvním setkání se mu oportunista
Silas nabídne jako průvodce a ochránce, který mu, samozřejmě za určitý poplatek,
nabídne pomoc při hledání Rose. Hlavní osou filmu je pak interakce těchto dvou
diametrálně odlišných charakterů a to, jak se navzájem ovlivňují. Romantik a
snílek Jay ukáže Silasovi, že život není jenom o přežívání, zatímco Silas jako
symbolický náhradní otec jej provádí cestou k dospělosti. Příběh by tak
šel zařadit hned do několika přihrádek – western, coming-of-age story, romance
i bro-mance.
Bohužel se zde nemůžu pustit do toho, jak
Slow West převrací žánrová schémata tradičního westernu, protože bych se nevyhnul spoilerům. Ale to stejně není tak podstatné. To hlavní, čím mě film
okouzlil, bylo jeho vědomé odmítnutí jakékoliv snahy o realismus, kdy je od
začátku jasné, že Jayovo putování je ve své podstatě novodobým mýtem plným
neskrývané symboliky. Dialogy se tak mohou zdát naivní a nepřirozené,
jednotlivá setkání podivná a nepravděpodobná, ale každý dialog, každé setkání a
každá překonaná překážka posouvá našeho hrdinu dál k jeho dospělosti.
Maclean touto abstraktní cestou poukazuje na naši zromantizovanou představu
tohoto období americké historie. O co by se někdo jiný s větším rozpočtem
mohl pokusit formou historického velkofilmu, to Maclean zvládne úsporně s hrstkou
postav, kterým jejich opuštěnost a styl promluvy dodává symbolický přesah, ze
kterého lze toto hlavní sdělení relativně jednoduše rozklíčovat. Například když
Silasův vypravěčský hlas mluví o Jayovi: „Ten kluk byl zázrak. Viděl věci
jinak. Podle něj, jsme byli v zemi naděje a dobré vůle,“ nebo když se Jay
baví s jednou z dalších postav:
„Východ. Nějaké zprávy?“
„Násilí a utrpení. Co západ?“
„Sny a dřina.“
Slow West se dá číst nejen jako mytické
vyprávění o cestě k dospělosti, ale také jako náboženská alegorie. Silas byl
jedním z prvních apoštolů, který doprovázel Sv. Pavla na jeho misijních
cestách. V mladém Cavendishovi, který přiváží do země plné násilí a
utrpení lásku, můžeme vidět nejen prvního misionáře ale v jistých momentech
i samotného Krista. Velice příznačná je metafora, kterou popíše Silasův a Cavendishův
vztah jedna z vedlejších postav – „jako když padající anděl potká v půli
cesty z pekla stoupajícího ďábla.“
Slow West je zajímavou filmovou hříčkou,
která překonává obyčejné žánrové cvičení. Krásné záběry neokoukané krajiny
Nového Zélandu a Skotska jsou pro western jednoznačně osvěžující, Kodi
Smit-McPhee je jako atypický hrdina správně vyjukaný a přesvědčivý ve svém
idealismu, zatímco Fassbender se svými ostře řezanými rysy a chlápackou bradou vypadá,
jako by se pro role s kloboukem a eastwoodovským žvárem narodil. Pokud vydržíte pomalejší tempo vyprávění v jeho výše nastíněné
symbolické podobě se všemi jeho nesmyslnostmi, tak se dočkáte skvělého konce,
který mě osobně svou zábavností a originalitou docela dostal. Těším se s čím dalším John Maclean přijde.
Douťasovo doporučení: Film pro ty, kdo chodí rádi do kina na něco
originálního, viděli krom Vinnetoua pár dalších westernů, a chtěji vidět
Michaela Fassbendera, jak si hraje na Clinta Eastwooda.
Až
jednoho dne lidstvo ovládne cestování v čase a začne napravovat největší
historické omyly, tak režisér Alan Taylor a hlavouni z Paramount Pictures odpovědní
za tuhle perverzi terminátoří série budou jedni z prvních na
seznamu k terminaci. Terminator Genisys selhává po všech stránkách a
přestože se děda Arnold snažil o sto šest ukázat, že ještě nepatří do starého
železa (prý půl roku před natáčením cvičil tři hodiny denně, aby se vrátil do
přesně stejné formy, v jaké byl před dvanácti lety při natáčení Terminátora
3), tak celá série měla působením všech nesmyslných časových paradoxů implodovat
už dávno, nejlépe hned po druhém pokračování.
Nejprve si shrňme celou sérii. První
terminátor jako jeden z prvních filmů představil dystopickou budoucnost,
kde lidem vládnou stroje. Druhý terminátor ani po 24 letech vůbec nezestárl a
nadále zůstává jedním z nejlepších akčních filmů vůbec (osobně mi přijde lepší než jednička). Třetí terminátor je prachsprostou vykrádačkou s nezajímavým
hereckým obsazením a s příšernou terminátorkou. Čtvrtý terminátor se vydal
docela originální cestou survial post-apa a svým stylem připomíná spíš pokračování
Matrixu, ale oproti prvním dvoum dílům přesto zůstává ničím
nevynikající žánrovkou. Pátý terminátor je prostě jen bullshit. Tečka.
Pozor, další text obsahuje spoilery! Film mě tak rozčílil, že jsem se výjimečně rozhodl ho ve své recenzi vyspoilovat, protože si prostě nezaslouží, aby na něj lidi koukali.
Terminator
Genisys začíná v momentě finální ofenzivy proti Skynetu. Zatímco hlavní
útok je plánován na jeho řídící centrum, tak John Connnor, vůdce
lidského odboje, osobně vede jiný útok – útok, který má zničit poslední tajnou
zbraň Skynetu. Akce sice skončila úspěšně, ale stroje stihly zbraň použít
a vyslat terminátora do roku 1984, aby zde zlikvidoval Johnovu matku, a tím přepsal
současnost. John ví, že k tomu, aby zajistil svoji současnou a budoucí
existenci, nemůže vyslat nikoho jiného než svého otce Kylea Reese. Jak víme z jedničky,
Kyle Reese by měl svoji misi ochránit a oplodnit splnit úspěšně a na závěr hrdinsky zemřít. Ale samozřejmě to tak jednoduché nebude. Pár dalších minut je záběr po záběru okopírováno z jedničky, což
chvíli působí zábavně, ale po čase se člověk začne děsit, kdy už tenhle
nekonečný replay skončí. Znovu tak vidíme, jak Reese ukradne tepláky bezdomovci, jeho útěk před policií, při kterém však narazí na vylepšeného tekutého terminátora (oblečeného jak
jinak než v policejní uniformě), který se podle původní časové linie měl objevit až o deset let později. To v podstatě odpovídá původní vizi
Jamese Camerona, ve které chtěl už v jedničce poslat na Sáru jednoho
kyborg terminátora a jednoho liquid-metal terminátora a které se musel vzdát,
protože v té době ještě nebyla dostupná technologie, která by tekutý kov dokázala věrohodně vytvořit. Stejně tak si znovu užijeme nahého
mladého Arnieho (jehož tělo zastoupil kulturista Brett Azar, kterému byl
Arnoldův ikonický poker face přišroubován postprodukčně), jak si podá bandu
ožralejch chuligánů, předtím než ho zpacifikuje starej Arnie a zastřelí mladá
Sára. Říkáte si WTF? A to teprve začínáme.
Nejdřív
je třeba pochopit, jak v terminátořím univerzu funguje cestování v čase a trochu si připomenout předešlé díly.
Entertainment Weekly uvedl na svých stránkách relativně detailní rozbor
všech časových linií napříč celou sérií, který určitě stojí za přečtení a který
mi dost pomohl v sepsání následujícího shrnutí. V Terminátorovi 1 byl
soudný den nevyhnutelný a primárně šlo o zajištění přežití Johna Connora, budoucího vůdce lidského odboje, během
čehož jak John tak Skynet (ne)vědomky stvořili sami sebe. John tím, že
poslal do minulosti svého otce, a Skynet tím, že poslal do minulosti
terminátora, jehož CPU a robotická ruka poskytne zásadní průlom ve výzkumu
počítačové technologie, která později vznik Skynetu umožní. Oba hlavní
antagonisté tak využili cestování časem nejen ke svému přežití, ale i ke svému zrození.
Podobné kauzalní smyčky, kdy událost v budoucnosti
(vyslání Kylea) se stane příčinou pro událost v minulosti (zplození
Johna), se průběžně objevují v celé sérii.
Terminátor
2 vychází z předpokladu, že stroje pro jistotu vyslali do minulosti dva
terminátory, jednoho do roku 1984, aby zlikvidoval Sarah, a jednoho do roku
1995, aby zabil Johna, kdyby první pokus neuspěl. Co se mi zatím
nepovedlo rozlousknout a na co neodpovídá ani analýza z EW, je to, kdy přesně
v budoucnosti byli oba terminátoři z Terminátora 2 (nový T-1000 a
starý přeprogramovaný T-800) vysláni. Podle prvních deseti minut Terminátora 5, které jsou v podstatě prologem k Terminátorovi 1, bylo vyslání starého terminátora do roku 1984 to
poslední, co Skynet před svoji porážkou v roce 2029 udělal. Pokud by oba zlí terminátoři
byli vysláni ve stejný moment, tedy těsně před tím, než Odboj získá pod svoji
kontrolu stroj času, tak mi nedává smysl, proč by Skynet neposlal rovnou dva
vylepšené T-1000. Ti se navíc neobjeví ani při úvodní bitvě, takže můžeme
předpokládat, že v této časové linii v roce 2029 tekuté terminátory
Skynet ještě nevyvinul. Jediné vysvětlení, pokud se v tento moment ještě
nechceme pouštět do alternativních časových linií, které mě napadá, je, že
Skynet v roce 2029 ještě nebyl definitivně poražen. Lidé možná získali důležité
vítězství, ale boj proti strojům z nějakého důvodu pokračoval. Skynet
si sestrojil nový stroj času, vyvinul T-1000 a poslal ho do roku 1995. John v roce
2029 ví, že se bude muset v minulosti vypořádat ještě s jedním silnějším
terminátorem. O ničem takovém se v úvodní sekvenci Terminátora 5 nemluví,
takže opět můžeme jen předpokládat, že Odboj si po nějaký čas udržel pod
kontrolou dobytý stroj času a že tak John mohl později poslat i
přeprogramovaného terminátora do roku 1995, aby ochránil své desetileté já. V Terminátorovi
2 se rovněž mladému Johnovi a Sarah podaří zničit Cyberdyne (firmu, která by v budoucnosti
vyvinula Skynet), nechat zemřít jejího hlavního vědce a zničit všechnu technologii z budoucnosti. Tím vznikla nová
časová linie, ve které k Soudnému dni (v roce 1997) vůbec nedojde a
lidstvo tak přežije.
Termnátor
3 naskakuje do této nové časové linky v roce 2004. Dvacetiletý John tráví
život v oprávněné paranoie a čeká na Soudný den, který nepřichází. Zbytky
Cyberdyne odkoupila americká vláda a opět můžeme jen předpokládat, že Sarah,
John a Arnie ji ve dvojce nezničili dost důkladně a že Skynet tak přeci jenom vznikne. Tím pádem i tuto časovou linku čeká
Soudný den (i když se zpožděním) a následná válka lidí a strojů, ve které bude John hrát klíčovou
roli. Znovu se tak zopakuje souboj dvou do minulosti poslaných terminátorů,
kteří mají zlikvidovat jeho a ostatní vůdce odboje. Stroje překvapivě znovu neuspějí,
John přežije, ale ani s pomocí starého dobrého Arnieho a své budoucí ženy
se mu tentokrát nepodaří Soudnému dni zabránit. Film končí jadernou
apokalypsou. Navíc se v průběhu Terminátora 3 objevilo několik dalších
paradoxů. Arnie řekne Johnovi, že zemře v roce 2032 a že ho zabije právě
terminátor typu Arnold, kterého Skynet pošle, protože si k němu John v dětství
vybudoval emocionální vztah. Skynet v této budoucnosti (Soudný den v roce
2004) si tak nějakým způsobem pamatuje neúspěšný pokus z jiné časové
linky, z jiné budoucnosti (Soudný den v roce 1997) a dokáže využít
proti lidem jinou taktiku.
Terminátor
4, ze kterého měla původně být celá nová trilogie, což se (naštěstí!) nestalo,
se drží událostí Terminátora 3. Celý se odehrává v roce 2018 a v čase
se necestuje, takže zde není moc co řešit. Jediné, co moc nedává smysl, je
otázka, jak Skynet ví, že Kyle Reese je Johnův otec, což by se ale dalo vysvětlit možná tím, že existovaly nějaké záznamy z blázince, ve kterém byla ještě před
rozdvojením časových linií zavřená Sarah, ve kterých byl Kyle zmíněn a ke
kterým Skynet nějakým způsobem získal přístup.
A
konečně se dostáváme k událostem Terminátora 5. V našem popisu děje
jsme skončili v roce 2029, u bodu, kdy Kyle Reese vstupuje do stroje času,
aby Sáru ochránil před prvním terminátorem. V ten moment však stačí
zahlédnout, jak Johna napadne a nejspíš zabije nový typ terminátora. Z nějakého
důvodu tato událost vyvolá jakési vlny v časoprostoru, které změnili minulost, a
tak rok 1984, do kterého se Kyle Reese vrací v Terminátorovi 5, je jiný než
ten, kam se vrátí v Terminátorovi 1. V této verzi minulosti je
zásadní rok 1973, kdy další terminátor zaútočil na mladou Sáru a její rodiče. Ti útok
nepřežili, ale samotnou Sáru zachránil kdo jiný než další terminátor (typu Arnold), který se Sárou zůstane a stane se jejím adoptivním robo-taťkou. Tenhle Arnie naštěstí nedisponuje informací, kdo ho
poslal, což by nám vše ještě víc zamotalo a což možná bude odhaleno v dalších
pokračováních (ano, bohužel se opravdu plánují další pokračování). Avšak z nějakého
neznámého a nevysvětleného důvodu zná události, které se odehrají v Terminátorovi
1 a 2 a i to, že Kyle Reese je Johnův otec.
Jejich
plán je následující. Sestavit stroj času, připravit se na příchod terminátorů v roce
1984 (jedna z odlišností od původní časové linie Terminátora 1 a 2, o
které ale očividně Arnie z roku 1973 věděl), získat CPU z budoucnosti, bez kterého
stroj času nefunguje, přesunout se v čase do roku 1997 a nějakým způsobem
zabránit apokalypse. Proč je potřeba stroj času na cestu vpřed, když by všichni
mohli v klídku 13 let počkat, jsem nepochopil, ale to je jedno. Kyle
Reese, o jehož příchodu Arnie samozřejmě taky věděl, jim však udělá čáru přes
rozpočet. Jednak jim řekne o pravděpodobné smrti Johna a o tom, že si během své
cesty časem vybavil podivnou vzpomínku na šťastně dětství v pre-apokalyptické
Americe, kterou však nemohl nikde získat, protože se narodil až po Soudném dni
a vyrůstal jako sirotek. Tato podivná vzpomínka z roku 2017 ho utvrdí v tom,
že Soudný den nenastane v roce 1997, ale až o dvacet let později v roce
2017 (tato změna byla pravděpodobně také způsobena likvidací Johna Connora v roce
2029). Kyle tak přesvědčí Sarah a Arnieho, že budoucnost se změnila a že pokud
chtěji zabránit Soudnému dni, musí se opravdu vydat do roku 2017. Nesmíme také
zapomenout, že v této časové linii se podařilo Sarah a Arniemu zničit oba
terminátory (až na jedno CPU, které využijí k časovému skoku), tím pádem
by Skynet vůbec neměl vzniknout. Ale zdá se, že vševědoucí Skynet i s touto
eventualitou počítal. Při útoku na Johna Connora, který Kyle zahlédne, než se
přesune časem, terminátor Johna nezabije, ale asimiluje se do něj a ovládne
jeho vědomí. John se tak stane nejvyšší formou spojení stroje a člověka, která
jde až na úroveň samotných buněk. Vševědoucí Skynet, který díl od dílu získává
lepší a lepší schopnosti, si spočítal, že v boji proti Connorem vedenému Odboji nemůže zvítězit, proto musí Connora a postupně i zbytek lidstva
asimilovat do svých řad. Skynet ale stále musí zajistit své stvoření, proto
jako preventivní opatření vyšle do roku 2015 asimilovaného Johna, aby Skynet v případě
potřeby vynalezl. V roce 2017 pak přijde showdown, kdy Kyle, Sarah a starej
Arnie musí zabránit spuštění Skynetu, který se maskuje jako univerzální
operační systém Genisys, opět zničit laboratoře a veškerý výzkum a samozřejmě i
superterminátora Connora. Na závěr se ještě Kyle Reese setká se svým
dvanáctiletým já, aby mu implantoval vzpomínku, která se mu zjeví při jeho
cestě do minulosti.
Cestování
v čase je vždycky ošemetné a od primárně akční série nemůžeme očekávat, že
si s jeho logikou a paradoxy bude příliš lámat hlavu. Obzvlášť když jde o
sérii autorsky rozdrobenou a neucelenou (a to jsem naštěstí ani neviděl seriál Terminator:
The Sarah Connor Chronicles). Takže zákonnitě nelogická výstavba scénáře, který
se rozpadne při jakémkoliv bližším zkoumání, by se dala s hodně přimhouřenýma
očima odpustit, ale na pátém terminátorovi je špatně úplně všechno. Začněme
hereckým obsazením. Jason Clarke jako John Connor je absolutně nesympatický a
necharismatický. Zbožňovaná Daenerys (Emilia Clarke) je ve své roli Sarah
Connor zcela nepřesvědčivá a typ akční hrdinky jí vůbec ale vůbec nesedí. A
korunu tomu nasazuje další Australan Jai Courtney (Kyle Reese), generický
svalouš s tupým výrazem. Jediný, kdo zaslouží uznání je starej dobrej
Arnold, který sice svůj výrazový repertoár od dob jedničky příliš nerozšířil a
měl očividné problémy s výslovností pokročilých fyzikálních slovíček, za
to však na sobě tvrdě zapracoval a ukázal, že i v 67 letech dokáže nakopat
prdel i těm nejnovějším a pořád vylepšenějším terminátorům. Kvalita dialogů je
mizivá (i ve srovnání se zbytkem série) a úroveň humoru opravdu tristní. Akční
scény tentokrát nestačilo ukrást z minulých terminátorů, ale museli si je vypůjčit i
z jiných akčních filmů (Vetřelec, Jurský park 2, Nebezpečná rychlost).
Akce je navíc natočena a nastříhána záměrně nepřehledně, aby nebylo poznat, že
starej Arnie si už přeci jen na ledacos netroufne a že většinou je potřeba mu
vypomoct kaskadérem nebo CGI.
Douťasovo
doporučení:
Pokud
jste fanoušky Arnolda a máte rádi terminátory, tak si nedělejte zbytečnou
bolest a raději si znovu pusťte jedničku a dvojku. Existenci dalších
pokračování ignorujte.
Jurský svět úspěšně zabrnkal na
nostalgickou dinosauří strunu a díky dobré marketingové a distribuční strategii
se stal komerčním překvapením roku (za první tři dny promítání utržil po celém
světě 512 milionů dolarů, nejvíc v historii). Po dvaceti dvou letech od
uvedení prvního dílu dorostla tehdejší generace dětí a teenagerů do
tatíkovských let, kdy s radostí sáhnou do peněženky, aby svým ratolestem
ukázali, proč v mládí nesbírali figurky superhrdinů ale dinosaurů. A když
už jdeme do kina na dinosaury, tak jak jinak než ve 3D! Právě dražší 3D (a 3D
IMAX) projekce přinesly v USA téměř polovinu tržeb. Není se co divit, že
čím dál dražší filmy potřebují 3D, aby se jejich gigantické náklady vůbec
zaplatily (jediný Don Quijote, který se tomuhle trendu úspěšně vzpírá, je
důmyslný rytíř Nolan). Přestože se osobně řadím mezi odpůrce této technologie, která kazí barvy filmu, akční scény dělá nepřehlednější a celkově
nutí filmaře točit filmy víc na efekt, než na poctivé vyprávění s plnohodnotnými
postavami, tak tuhle ekonomickou realitu chápu. A hlavně IMAX je IMAX.
Na úvod bych rád uvedl, že nejsem
žádný extrémní fanda této série, a to i přesto, že jsem si v mládí také
prošel svým dinosauřím obdobím. Původní Jurský park byl sice výborný rodinný
film (o tom žádná), a možná i jeden z kinematografických milníků, ale mezi
své nejoblíbenější filmy bych ho určitě nezařadil. Ostatně jako většinu
ostatních Spielbergových filmů, které v podstatě definovaly moderní
komerční hollywoodskou tvorbu. Jeho filmařský talent nijak nezpochybňuji (to by
bylo rouhání!), ale jeho filmy jsou na můj vkus takové moc americky patetické a
jednoduché (z mého pohledu nejlepší a nejupřímnější Spielbergovy filmy
byly ty, ve kterých reflektoval své židovské kořeny jako Schindlerův seznam
nebo Mnichov). Na natáčení nového Jurského světa se sice Spielberg podílel „jen“
jako výkonný producent, ale relativně nezkušený režisér Colin Trevorrow s mistrovým
odkazem pracuje docela chytře, i když v některých místech přerůstá tahle
hommage v prachsprostou vykrádačku, což mohl být ale produkční záměr pro
uspokojení jurských nostalgiků.
Dinosauři na rozdíl od
komiksových superpadouchů mají tu nevýhodu, že jejich plány jsou ještě
předvídatelnější. Poctivě zrecyklovanou zápletku o dinosaurovi, který uteče a
terorizuje vyděšené návštěvníky, tak filmu snad ani nemůžeme vyčítat. Plejáda
postav je taky jak vystřižená z jedničky. Neohrožený alfa samec Owen
(Chris Pratt), ze kterého stříká testosteron na všechny strany, je sexy
upgradem Dr. Granta, dvě generické děti a špekoun s postranními úmysly
věrně kopírují své devadesátkové předobrazy, a bílého zbohatlíka Hammonda nahradil
indický zbohatlík Masrani. Touto etnickou variací získaný kapitál politické
korektnosti byl ale všechen rozfofrován na hlavní ženské postavě. Claire je
(stereo)typická kariérní bitch, která se neumí postarat o děti, a ačkoliv se
snaží tvářit, že má věci pod kontrolou, tak by se raději nechala kontrolovat
chlápackým Owenem. Pro potěchu sexistického publika nemůžou chybět přísné
vysoké podpatky (na kterých si je tak jistá, že v nich neváhá utíkat před
tyranosaurem) a správně zapocený výstřih. Feministkám tak nezbývá nic jiného,
než s lítostí vzpomínat na doktorku Ellie Sattlerovou, takovou holku do
nepohody, která bez upejpání strčí ruku i do hromady triceratopsích hoven. Ale
hlavní problém s postavami Jurského světa není jejich podobnost s postavami
Jurského parku. Spíš jde o to, že nám film nedává moc příležitostí si k nim
vybudovat hlubší vztah. Většina dialogů je šablonovitých, plná klišé, přičemž
některé jsou vyloženě na facepalm. Navíc mě nikdo neuchvátil ani herecky. Chris
Pratt, o kterém se mluví jako o novém Indianu Jonesovi, mi přišel ve své
postavě nezajímavý a zatím si ho řadím do přihrádky s Chaningem Tatumem (v této
přihrádce býval i Chris Hemsworth, ale toho jsem po Rivalech vzal na milost,
takže nevylučuji, že i Pratt dostane v budoucnu ještě šanci). Neříkám, že
všichni herci hráli špatně nebo pod své možnosti, jen mě nikdo z nich nezaujal
natolik, že bych ho chtěl na plátně vidět znovu.
Jako největší pozitivum filmu bych viděl jeho
snahu komentovat vývoj zábavního průmyslu od skoro-otevření prvního Jurského
parku. Tehdy případnému návštěvníku stačila projížďka džípem kolem klasických
výběhů, ve kterých se sem tam mihnul dinosauří stín. V novém Jurském světě
se před námi otevírá atrakcemi nabitý zábavní park, kde děti můžou jezdit v průhledné
kouli mezi stádem apatosaurů, plout na kajaku kolem napájejících se stegosaurů,
vidět krmení impozantního vodního mosasaura, nebo si zajezdit na malém
triceratopsovi. Jak říká Claire ve své prezentaci investorům, lidé prostě
chtějí stále větší dinosaury s většími zuby. Proto je třeba přicházet
stále s novými atrakcemi a s novými druhy dinosaurů, aby si park
udržel pozornost médií a dostatečně vysokou návštěvnost k zaplacení obřích
provozních nákladů. Noví dinosauři se dělají na zákazku korporací pro zlepšení
jejich PR a vymýšlejí se jim chytlavá, snadno vyslovitelná a zapamatovatelná
jména. Z celého parku se vytratilo ono nadšení pro zázraky vědy a přírody
a stala se z něj čistá komerce. A to vše přeneseně platí i o
filmovém průmyslu. Zatímco prvnímu Jurskému parku stačilo ke kultovnosti ukázat
pár počítačových a pár animatronických dinosaurů, k zaujetí dnešního
mladého diváka je potřeba daleko více akce, kterou právě Jurský svět nabízí.
Přestože mě Jurský svět až tak nenadchnul, je
zde pár dobrých scén, které mi utkvěly v paměti. Krmení mosasaura, Prattova
jízda na motorce s cvičenými velociraptory, nálet pteranodonů a
dimorphodonů na dav turistů (bez ohledu na jeho logiku), a závěrečný rex-fight
mezi starým dobrým T-Rexem a novým nebezpečným hybridem Indominem Rexem (I-Rex,
pro fanoušky Applu iRex). V rámci této série bych Jurský svět zařadil po
prvním Jurském parku na druhé místo, dvojka byla nesmyslně natahovaná a trojka
byla sice milosrdně krátká ale silně recyklační bez jediného nového nápadu.
Spíše než plnohodnotné pokračování série je Jurský svět jen aktualizací
úspěšného prvního dílu, což ale není nijak na škodu. Dinosauři už jsou zkrátká
vytěžení a přál bych jejich kostem zasloužený odpočinek. Bohužel se obávám, že
Jurským světem narazil Hollywood na další zlatou žílu, ze které se ještě pár
dalších neoriginálních pokračování vytěží.
Douťasovo doporučení:
Pokud se vám stýská po filmových dinosaurech
a pokud máte rádi popcorn a letní nenáročnou zábavu, tak vás Jurský svět nezklame.
P.S. Pokud byste se chtěli podívat, jak by vypadali webovky Jurského světa s popisem všech atrakcí a dinosaurů, tak mrkněte sem.
