Listopad v kinech

Po nabitém říjnu přichází podobně nabitý listopad. Nová bondovka, nová pixarovka a dva filmy s mým oblíbeným Fassbenderem. Má kinodocházka se navíc kvůli služebce v říjnu a dalším okolnostem dost propadla, takže doufám, že toho v listopadu, co nejvíc doženu. Jinak jsem do svého přehledu přidal datum premiéry a svá doporučení rozdělil do dvou kategorií, které jsem pojmenoval "filmy pro každého", kam budu řadit nenáročný i náročnější mainstream, a "filmy pro fajnšmekry", kam budu řadit věci, na které většinou ve velkých multikinech nenarazíte.      

Můj program - filmy pro každého

Spectre

(5. 11. 2015) 

Jasná premiéra měsíce! Spectre sice předcházejí přehnaně vysoká očekávání, ale pokud se podíváme na all-star tým filmařů a herců, kteří jsou pod filmem podepsaní, tak je jasné, že nepůjde o žádný prázdný hype. Režie se znovu ujal oskarový Sam Mendes (Skyfall, Americká krása), za kamerou legandární Roger Deakins (Vykoupení z věznice Shawshank, Fargo, Kundun, Tahle země není pro starý, Skyfall, 12 oskarových nominací), stejný tým scénáristů jako z posledních tří bondovek, hudba od Thomase Newmana (rovněž 12 oskarových nominací), a dnes už starého dobrého Craiga doplní v hlavním hereckém trojlístku Tarrantinův objev Christopher Waltz a Monica Bellucci, první opravdová bond-woman v historii bondovek.

Steve Jobs
(12. 11. 2015)

Po nedůstojném propadáku s Ashtonem Kutcherem sáhli producenti (a pravděpodobně i Apple) hlouběji do kapes, aby zaplatili hvězdy typu Michaela Fassbendera a Kate Winslett, oceňovaného režiséra Dannyho Boylea a jednoho z nejlepších hollywoodských scénáristů Aarona Sorkina. Ohlasy z USA budí zdání, že tentokrát to vyšlo o dost líp. Sám sice žádné nakousané jablko nevlastním, takže apple-mánie jde mimo mě, ale tenhle filmek si rozhodně nenechám ujít.

Black Mass: Špinavá hra
(19. 11. 2015)

Gangsterka se zamaskovaným Johny Deppem, Benedictem Cumberbatchem a Joelem Edgertonem. Gangsterky a krimi filmy mám rád (stejně jako všechny tři hlavní herce), takže Black Mass na můj listopadovej program určitě zařadím, i když pravděpodobně půjde jen o takový lepší průměr.

Hodný dinosaurus
(26. 11. 2015)

Po vynikajícím a divácky úspěšném film V hlavě přichází Pixar z další novinkou. Animace vypadá jako vždy báječně a můžeme jen doufat, že pro něj laťka minulé pixarovky nebude příliš vysoká.

Můj program - filmy pro fajnšmekry

Macbeth

(5. 11. 2015)

Evropská adaptace britského klasika, která láká především na herecký koncert v podání Michaela Fassbendera a Marion Cotillard. Tempo možná nebude vyhovovat každému, ale pro milovníky evropského filmu a fanoušky Fassbendera a Cotillard je tohle povinnost. Film navíc v Cannes získal nominaci na Zlatou palmu.  

Berani
(12. 11. 2015)

Island je tak krásná země, že všechno, co se tam natočí bude jen pro svůj vizuál o třídu krásnější. Příběh dvou starých bratrů ovčáků navíc v Cannes vyhrál sekci Un Certain Regard. Z traileru se zdá, že půjde o klasickou kvalitní festivalovou produkci pro hipstery a podobné ztracené existence jako jsem já.

Pokoj
(26. 11. 2015)

Filmová adaptace knižního bestselleru Emmy Donoghue Pokoj nabídne fritzlovské rodinné drama o matce, která vychovává svého syna v kompletní izolaci od celého světa. Knihu jsem sice nečetl, ale trailer i synopse vypadá docela zajímavě.

Nepotřebuju vidět

Snoopy a Charlie Brown. Peanuts ve filmu

(5. 11. 2015)

Snoopy šel vždycky mimo mě a navíc ta tečka v českém názvu fakt bolí! Film je od tvůrců Doby ledové, takže by to nemuselo být tak špatné, ale na druhou stranu poslední filmová adaptace slavných comic stripů o líném Garfieldovi nedopadla nijak valně. Takže těžko soudit.   

Otcové a dcery
(12. 11. 2015)

Tuctové rodinné drama s Russellem Crowem, Amandou Seyfried a Aaronem Paulem (Jesse z Breaking Bad) vypadá jako klasická hollywoodská emocionální ždímačka. Pokud si potřebujete pobrečet, nebo potřebujete nějaký nekonfliktní film na rande, u kterého vám nebude vadit, že ho z půlky nebudete vnímat, tak Otcové a dcery je film pro vás.  

U moře
(19. 11. 2015)

Vztahové drama se slavným hollywoodským párem Bradem Pittem a Angelinou Jolie v hlavních rolích je u mě zatím na čekací listině. První režisérský počin Angeliny Nezlomný nedopadl nijak dobře, takže si tentokrát raději počkám na první recenze. Trailer vypadá docela dramaticky, tak snad by to nemuselo být tak sentimentální, jak by se mohlo ze synopse zdát.

Hunger Games: Síla vzdoru 2. část
(19. 11. 2015)

Tuhle teenage fantasy franšízu jsem se rozhodl ignorovat už od začátku a nehodlám na tom nic měnit. Raději si znovu pustím Battle Royale.

Gangster Ka: Afričan
(26. 11. 2015)

Druhé pokračování českého krimi thrilleru o Radovanu Krejčířovi podle knihy Jaroslava Kmenty. První část nedopadla tak špatně, jak jsem očekával, ale ani tak dobře, aby mě to přesvědčilo na film zajít.      

Chyby v matrixu

Přeludy

(12. 11. 2015)

Béčkový mystery thriller říznutý hororem, který nepřináší vůbec nic nového. Jediné, co by mohlo být na filmu zajímavé i pro někoho jiného než jen skalní fanoušky žánru, je Jim Parsons (Sheldon Cooper z BBT) ve vedlejší roli.

Jo Nesbo: Doktor Proctor a prdící prášek
(12. 11. 2015)

Trapná norská rodinná komedie, která fakt nevím na koho cílí. Tohle se mi hnusilo jen sem napsat, natožpak abych si na to dokázal koupit lístky na pokladně.

Victor Frankenstein
(26. 11. 2015)

Zdá se, že ani po loňském propadáku Já, Frankenstein nebylo dílo Marry Shelley zprzněno dostatečně, což Victor Frankenstein s gustem dohání. Spíš než béčkový horor čekejte akční fantasy brak, kterému se propůjčil zoufalý Daniel Radcliffe, který se od konce Harryho Pottera chytá každého stébla, a překvapivě i jinak solidní James McAvoy, který si bude moct zařadit Victora Frankensteina mezi své filmové úlety.     

Ztraceni v Mnichově

Zatímco ulice Prahy hyzdí plakáty tupého Wilsonova a tuctové komedie Celebrity, s.r.o., které si snad ani nezaslouží pocty stříbrného plátna, tak Zelenkův nenápadný comeback Ztraceni v Mnichově působí v českém filmu jako zjevení. Komedie plná chytrého humoru, která se nebojí velkých témat, která vráží upřímnou facku české malosti a vysmívá se našim národním komplexům, a přitom vyzařuje neodolatelnou lásku k filmu jako k jedinečnému tvůrčímu procesu. To vše je navíc zabaleno do odvážně zamotané narativní struktury, která svou originalitou vyčnívá nejen z české ale i z většiny světové produkce. O to víc zamrzí, když člověk přijde do kina a v celém velkém sále napočítá deset diváků, z nichž čtyři odejdou v půlce, když s úděsem zjistí, že ta bláznivá komedie s papouškem, která slibovala nenáročnou odpočinkovou zábavu, si najednou dovoluje dekonstruovat jejich drahocenné národní mýty.

Příběh začíná na tiskové konferenci pořádané francouzským velvyslanectvím při příležitosti výročí podepsání Mnichovské dohody. Speciálním hostem je papoušek žako, který byl souputníkem samotného Édouarda Daladiera a který se za léta strávená po jeho boku naučil mluvit jeho hlasem. Záhy se však ukáže, že prostořeký papoušek se od ministerského předsedy naučil věty, které by citlivé uši věčně zrazeného českého národa slyšet neměly, a to ani po 70 letech. Papoušek se přes noc stane senzací, francouzští diplomaté si sypou popel na hlavu a strachují se, aby drzý žako nezmařil jejich snahu o získání zakázky na stavbu nových temelínských bloků. Vyhořelý investigativní novinář, který papouška z tiskovky ukradl, nechá novinu rozmáznout bulvárem a televizí, jen aby zhrzeně zjistil, že pozornost senzacechtivých tabloidů neudrží ani dva dny. Po tajné schůzce s francouzským diplomatem na hřbitově v Sudetách, která měla uklidnit situaci, je příběh náhle přerušen televizní zprávou s fotkou dotyčného diplomata oznamující smrt známého francouzského herce. V tento moment začne divákovi pomalu docházet, že úvodní lehce křečovitě a absurdně působící část je vlastně filmem ve filmu. To co následuje, je totiž čistým mockumentem (fiktivní příběh natočený dokumentárním stylem, mystifikační doku-fikce), fiktivním filmem o fiktivním filmu, který se snaží osvětlit, proč česko-francouzská koprodukce o Daladierově papouškovi nebyla nikdy dokončena. Záběry z natáčení proložené komentáři tvůrců postupně vytváří obraz prokletého filmu, kterého stíhala jedna katastrofa za druhou. Tato neustálá improvizace nám tak zpětně odhalí důvod oné úvodní křečovitosti. Skvěle odstíněné jsou i herecké výkony, a to především Martina Myšičky, který ve „filmové“ části působí dostatečně uměle a prkenně, jak jsme zvyklí z laciných českých produkcí, aby ve zbytku filmu přepnul do naprosté přirozenosti.

A kde je v tom ten Mnichov, to velké téma? Režisér Bambušek si v průběhu natáčení uvědomí, že tu slavnou Mnichovskou dohodu vlastně nikdy nečetl. Rozhodne se tedy zjistit o tomto dokumentu co nejvíc. Při jeho pátrání se mu dostane do rukou kniha Mnichovský komplex, kde historik Jan Tesař píše, jak celá Mnichovská dohoda byla součástí velkého Benešova plánu, který sázel na to, že Německo rozpoutanou válku prohraje a doufal a že se mu posléze podaří dohodu anulovat a Československo v jeho původních hranicích obnovit. Bambušek spolu s Myšičkou tuto Tesařovu teorii až didakticky vysvětlují vedoucímu výroby, když zjišťují své možnosti tuto novou rovinu do jejich roztočené bláznivé komedii o papouškovi nějak zahrnout. V ten samý moment však praskne, že celá česko-francouzská koprodukce byl jeden velký podvod pro vytažení peněz z fondů EU, že velká francouzská hvězda je ve skutečnosti pražský prodejce paštik, a že evropský fond nakonec peníze nepošle. A teď, nejlepší moment celého filmu. Vedoucí výroby vysvětluje štábu, že Francie z projektu vycouvala a že nikdo nedostane zaplaceno. Francouzi nás zase zradili! A proč neříct pravdu? Protože pravda nikoho nezajímá, pravda je moc složitá. Ať už kulisák, osvětlovač, nebo celý český národ, všichni potřebují jasný cíl, na který si vylít své frustrace. Žabožrouti zasraní!

Zelenka se přitom nesnaží vyvrátit fakt, že každý národ potřebuje své historické mýty skrz které se identifikuje. Spíše ho zajímá, jak urputně v sobě tento mýt nosíme, proč od té doby nevěříme Západu, když vše zlé přišlo z Východu, a proč se nedokážeme zbavit pocitu, že nás Mnichov národně vykastroval. Můžeme namítnout, že jeho didaktické vysvětlení přednáší Tesařovu teorii jako fakt, přičemž, jak víme, historická pravda není nikdy absolutní a zcela jistě existuje spoustu dalších teorií od jiných renomovaných historiků. Zelenka ale nechce znepřehledňovat již tak nepřehlednou situaci další relativizací, to by už film, který i ve výsledku zůstává komedií, přeci jen neunesl. Touto přímou citací se nejen zaštiťuje odbornou autoritou, ale zároveň se i vyvazuje ze zodpovědnosti, kterou by nesl, kdyby použil svou vlastní interpretaci mnichovských událostí.           

Douťasovo doporučení:
Ztraceni v Mnichově je jedním z nejlepších českých filmů, které jsem v poslední době viděl a skvělým exemplářem celosvětově vzácného druhu chytré komedie. Film, který se musí líbit každému, kdo má filmy aspoň trochu rád a komu nevadí hravá forma zesměšňování našich národních bolístek. 

9/10



CSFD - Ztraceni v Mnichově

Marťan

Na internetu koluje vtípek, že Amerika neustále utrácí nesmyslné částky peněz na zachraňování Matta Damona. Od doby, co ho Spielberg zachránil jako vojína, Matt povýšil na astronauta, kterého už museli zachraňovat ze dvou planet. Opuštěný a ztracený Matt Damon má tak dobře našlápnuto k tomu, aby se stal stejným evergreenem a legendou jako mrtvý Sean Bean nebo Leonardo DiCaprio bez Oskara.

Přestože je Marťanovo téma z části podobné Nolanovu Interstellaru (oba filmy navíc obsahují Matta Damona v nesnázích) a z části Cuarónově Gravitaci, tak nejde o žádnou vykrádačku, která by se jen vezla na aktuální vlně popularity astronautských filmů. Oba tyto filmy byly navíc točeny podle původního scénáře, kdežto Marťan je adaptací stejnojmenného sci-fi od Andyho Weira (které, přiznávám se, jsem nečetl). Zatímco Interstellar nabídl rozmáchlý epos o záchraně lidstva a Gravitace jednoduchý silný příběh o touze přežít v tváří tvář nehostinnému vesmíru, tak Marťan přichází s něčím, co oběma filmům chybělo, s humorem.

Matt Damon je Mark Watney, astronaut a botanik, který spolu s pěti dalšími kolegy tvoří posádku první lidské expedice na planetu Mars. Mise probíhá úspěšně až do chvíle, kdy se přižene prudká písečná bouře, která donutí astronauty planetu opustit. Při dramatické evakuaci je Mark zasažen utrženým satelitem a ztratí kontakt se zbytkem posádky. Ta v domnění, že je po smrti, planetu opustí, a vydá se na dlouhou cestu domů. Když se Mark probere a vyřeší svou primární potřebu spojenou s anténou zapíchlou v břiše, tak musí začít přemýšlet, jak přežije 400 dní na planetě, kde nic neroste, než se k němu dostane další plánovaná mise. Naštěstí Mark Watney řeší všechny problémy se šikovností MacGyvera a s nadhledem a optimismem Jacka O’Neilla, takže místo sondy do psychiky totálně osamělého člověka, kterého zanedlouho čeká téměř jistá smrt, se dočkáme variace pořadu Udělej si sám aneb 10 důvodů, proč je dobré mít sebou ve vesmíru duck-tejpu, moderovaného sympatickým, hláškujícím Mattem Damonem, kterému prostě nemůžete nefandit.

Marťan je čistá feel-good sci-fi žánrovka a crowd-pleaser, který se musí líbit snad každému. Diváci dostanou svoji porci humoru, vypjatých emocí a známých tváří, kritici můžou opěvovat skvělé řemeslné kvality filmu, dobré herecké výkony a Ridleyho precizní režii, a hnidopiši a nerdíci si mohou honit ega hledáním fyzikálních nepřesností a objevováním, kolik science tohle science-fiction v sobě má. Filmoví snobové (jako jsem já) pak mohou poukazovat na hollywoodskou povrchnost, na to, že film nejde dostatečně na dřeň, že nevyužívá naplno tématu, že nelogicky skáče v čase a že dost nápadů a témat recykluje z jiných filmů, a přitom si masírovat své ztuhlé artistokratické tváře namožené úsilím nenakazit se smíchem chechtajícího se plebsu a potlačováním všech ostatních emocí, které film tak neodbytně a úspěšně vyvolává.

P.S. Možný spoiler alert - ve filmu hraje i Sean Bean. 

Douťasovo doporučení:

Marťana můžu s klidným svědomím doporučit každému. Sice to není taková pecka jako Interstellar nebo Gravitace, ale pořád je to hodně dobrý astronautský scífko a určitě nejlepší film, co Ridley Scott za posledních pár let natočil. 

8/10

CSFD - Marťan

IMDb - Marťan

Rotten Tomatoes - Marťan

Everest

Abych se přiznal, tak jsem od Everestu příliš nečekal. Předpokládal jsem, že půjde o klasický hollywoodský příběh plný hrdinského patosu a drsného vysokohorského chlapáctví. Souboj s přírodou, ze kterého vyjde člověk vítězně, avšak v průběhu se naučí pokoře k mocné síle živlů. Ale Everest mě stejně jako natěšené namachrované horolezce-turisty překvapil. Není totiž o triumfu, ale o bolesti. A to se moc často u hollywoodských filmů nevídá.

Film je založen na skutečných událostech roku 1996, kdy kvůli jedné z nejprudších sněhových bouří a několika lidským chybám zemřel jeden z největších počtů horolezců během jediného dne. Tato tragická událost je dopodrobna popsána v knize Jona Krakauera Into Thin Air (česky kniha vyšla pod názvem Peklo blízko nebe), který byl jedním ze šťastlivců, který výstup v osudný den přežili. 

Prvně je třeba říct, že Everest není divácky přívětivý film. Vystupuje zde víc jak deset vedlejších postav, všichni nabalení v goratexových bundách, většinou ještě zabíráni s kyslíkovou maskou, a vyžaduje velkou pozornost se mezi nimi neztratit a udržet si přehled. Film je navíc velmi technický, mnoho stopáže je věnováno vysvětlování, jak lidské tělo ve vysokých nadmořských výškách funguje, strategii a technice lezení, topografii hory a celkové logistické přípravě na výstup včetně natahování lan, pokládání žebříků a vynášení kyslíkových bomb na kritická místa pod vrcholem. Během celého filmu je tlumena euforie z výstupu a naopak zdůrazňována bolest, zima a únava. Vrcholný moment filmu není na vrcholu hory, ale zpátky v základním táboře. Tento důraz na přežití ale zároveň filmu trošku ubírá, jelikož neposkytuje uspokojivé vysvětlení, proč všechnu tuhle námahu a riziko horolezci podstupují. Odpověď na tuhle otázku je ve filmu stejně neuspokojivá jako odpověď, kterou dostane od lezců Krakauer, když se jich jako novinář ptá na to samé. Důraz na historicky přesné zahrnutí všech účastníků pak ředí diváckou pozornost a znemožňuje filmařům propracovat hlavní postavy více do hloubky. Divák si tak ve výsledku nemá moc možnost vybudovat k postavám vztah a jejich osud mu zůstává z velké části lhostejný. Stejně jako u většiny adaptovaných scénářů, schází Everestu i základní napětí. Navíc to, že horolezci dosáhnou vrcholu je už vyzrazeno hned v traileru, přičemž tato skutečnost mohla pro neznalé diváky být logickým zdrojem napětí po celých prvních 60 minut.        

Avšak to, co Everestu schází na napětí a empatii, dohání v autentičnosti. Islandskému režisérovi Baltasaru Kormákurovi se tak podařilo vytvořit značně nehollywoodský film s hvězdným obsazením (Jason Clarke, Jake Gyllenhall, Josh Brolin, John Hawkes, Keira Knightley, Emily Watson, Robin Wright) a hollywoodským rozpočtem. Tedy spojil to nejlepší z evropské umělecké filmařiny (důraz na autentičnost, ukotvení v realitě, minimum klišé) s tím nejlepším z Hollywoodu (silný příběh, vynikající herci, peníze). V tomto ohledu byl pro mě film velice příjemným a osvěžujícím překvapením.

Douťasovo doporučení:

Everest nemusí nadchnout každého, ale jeho filmové kvality jsou dostatečné k tomu, aby nikdo z kina neodešel naštvaný. Pokud máte rádi silné lidské příběhy podle skutečných událostí, tak si na Everest zajděte. Pokud jste však zvědaví jen na Jakea Gyllenhalla, tak se vám investice do lístku příliš nevyplatí, protože jeho postava má ve filmu překvapivě málo prostoru. 

7/10

 

CSFD - Everest
IMDb - Everest
Rotten Tomatoes - Everest

Filmové akce v Praze - říjen 2015

Film a architektura

Kdy:   1. – 4.10. (v Praze), 1. – 7.10. (celorepublikově)

Kde:   Světozor

Velká akce, která krom promítání dokumentů o architektuře rovněž nabízí nejrůznější přednášky či organizované procházky po městě s výkladem.

Přehlídka filmů Paola Sorrentina 

Kdy:   5. – 8.10.

Kde:   Aero

Přehlídka čtyř filmů italského režiséra Paola Sorrentina, jehož vizuálně opojná a hravá tvorba v lecčem připomíná díla mistra Felliniho. Krom známé Velké nádhery a filmu Mládí, který od říjnu poběží ve více kinech, můžete vidět i jeho starší filmy Následky lásky z roku 2004 a film Božský z roku 2008. 

Be2Can

Kdy:   7. – 14.10.

Kde:   Lucerna, Evald, Atlas

Velké filmové festivalové echo z nejprestižnějších evropských festivalů v Cannes, Berlíně a Benátkách. Filmová akce, na kterou se každoročně nejvíc těším a kterou tentokrát bohužel celou prošvihnu. Na festivalu je sympatické, že bude probíhat nejen v Praze ale i v 15 dalších městech. Celkem se bude promítat 26 převážně evropských filmů, přičemž dalších 19 o chlup starších snímků bude dostupných jako VOD (Video on Demand) online během trvání festivalu.

Douťas doporučuje:

Jelikož Macbeth, kde podle některých podává Fassbender svůj životní výkon, půjde v listopadu do širší kinodistribuce, stejně jako Dheepan, vítěz Zlaté palmy z Cannes, který poběží v kinech už v říjnu, tak tím hlavním filmem, který byste neměli vynechat je Saulův syn. Maďarský snímek, který nabízí krutě autentický pohled na holocaust a život v Osvětimi, získal v Cannes všeobecné uznání kritiků a Velkou cenu poroty. Zlatého medvěda z Berlína si odnesl film Taxi, Teherán, natočený ilegálně zákazaným režisérem Džafarem Panáfím. Film se celý odehrává v taxíku, kde Džafar, prostřednictvím rozhovorů se svými zákazníky, které nahrává kamerou připevněnou na přední sklo, nabízí kritický pohled na současnou íránskou společnost. Osobně bych si nenechal ujít ani čínský vizuální klenot Assassin nebo japonský film Naše malá sestra od mistra rodinného dramatu Hirokazua Koreedy. Bohužel, česká premiéra žádného z těchto filmů se zatím neplánuje. O důvod víc, proč zajít na Be2Can!

Festival bollywoodskéhofilmu

Kdy:   7. – 11.10.

Kde:   Světozor

Přehlídka dvaceti bollywoodských filmů, na kterou bych nikoho neposlal ani za trest. Vím, že spoustu lidí má Bollywood rádo, ale pro mě je to jedna z mála kinematografií, kterou bytostně nesnáším. Ozvěny se plánují v Brně a v Plzni.

Zdeněk Liška: Marketa Lazarová

Kdy:   9. 10.

Kde:   FORUM Karlín

Koncertní provedení epické hudby Zdeňka Lišky k jednomu z nejlepších českých filmů vůbec. Vystoupení sboru Martinů Voices a souboru Baborak Ensemble bude doprovázeno projekcí Vláčilova opusu. Naprostá pecka, navíc za rozumnou cenu. Uplně mi trhá srdce, že to prošvihnu.

Země na talíři

Kdy:   12. – 14.10.

Kde:   Světozor

Filmový festival, který nabídne 6 dokumentů na téma jídlo, ekologie a zemědělství s doprovodnými debatami. Festival se 23. říjne přesune do Ostravy.

Cine argentino

Kdy:   15. – 20.10

Kde:   Lucerna

Čtvrtý ročník Festivalu argentinského filmu, tentokrát na krkolomně formulované téma „společenské problémy a obraz současné argentinské společnosti na pozadí příběhů hrdinů zkoušených osudem“. Jelikož latinskoamerickou kinematografii příliš neznám ani nesleduju, tak se neodvažuju nic doporučovat.

Návrat do budoucnosti

Kdy:   21.10.

Kde:   Bio Oko

21. říjen 2015 je zcela zásadní datum, neboť právě do tohoto dne přicestuje Marty McFly a doktor Emmet Brown v kultovním filmu osmdesátých let Návrat do budoucnosti. Bio oko při této příležitosti promítne hned první dva díly.

Sherpafest 2015 

Kdy:   24.10.

Kde:   Aero

Horolezecký filmový festival, který nabízí několik tematických dokumentů ve čtyřech blocích doplněné povídáním horolezců a fotoprezentacemi.  

James Horner Tribute

Kdy:   25.10.

Kde:   Rudolfinum

Jak jistě víte, nedávno zemřel při havárii letadla světoznámý skladatel filmové hudby James Horner, který složil hudbu k filmům jako Vetřelci, Statečné srdce, Star Trek, Titanic nebo Avatar. FILMharmonie vedená dirigientem Chuheiem Iwasakim připravila k uctění jeho památky tento koncert.