Pestrobarvec petrklíčový
je nemilosrdnou vivisekcí romantického vztahu starší ženy Cynthie (Sidse BabettKnudsen) a její mladší milenky Evelyn (Chiara D’Anna), jehož středobodem je Evelynina chorobná potřeba být submisivně ponižována.
Ale nečekejte žádné laciné BDSM porno. Pestrobarvec, ačkoliv se mu jistá
magicky hypnotická rafinovaná svůdnost nedá upřít, se rozhodně nesnaží hrát na
žádné první signální, ale trpělivě nám dává nahlédnout nepříjemnou podstatu dominantně-submisivního
sexuálního vztahu a obtíže jeho oboustranného naplnění.
Film začíná scénou, která vzbuzuje dojem, že Cynthia si na Evelyn ukájí své dominantní představy a že mladší Evelyn, hnána láskou a zbožným obdivem, hraje poslušně svoji roli. Z počátku se nám tak potvrzuje rozšířená představa o BDSM, že dominance v sexu se přenáší i do celkového vztahu, a postava zamilované Evelyn budí upřímný soucit. Ale jak se film dostává postavám hlouběji pod kůži, tak zjišťujeme, že je to přesně naopak. Sexuálně submisivní Evelyn si své ponižování na Cynthii dominantně vymáhá, a to do takové míry, že ji sepisuje i detailně propracované scénáře a peskuje ji, když se nedrží své předepsané role. Brzy zjistíme, že právě Cynthia je ta, kdo je beznadějně zamilována a které se vnitřně příčí některé praktiky, které po ni Evelyn vyžaduje. Je těžké určit, zda Cynthia svoji dominanci skutečně pouze předstírá, nebo jen její fantazie nedosahují tak bizarního stupně, do kterého ji tlačí Evelyn. Ať tak či tak, jejich vztah kvůli tomu trpí.
Film začíná scénou, která vzbuzuje dojem, že Cynthia si na Evelyn ukájí své dominantní představy a že mladší Evelyn, hnána láskou a zbožným obdivem, hraje poslušně svoji roli. Z počátku se nám tak potvrzuje rozšířená představa o BDSM, že dominance v sexu se přenáší i do celkového vztahu, a postava zamilované Evelyn budí upřímný soucit. Ale jak se film dostává postavám hlouběji pod kůži, tak zjišťujeme, že je to přesně naopak. Sexuálně submisivní Evelyn si své ponižování na Cynthii dominantně vymáhá, a to do takové míry, že ji sepisuje i detailně propracované scénáře a peskuje ji, když se nedrží své předepsané role. Brzy zjistíme, že právě Cynthia je ta, kdo je beznadějně zamilována a které se vnitřně příčí některé praktiky, které po ni Evelyn vyžaduje. Je těžké určit, zda Cynthia svoji dominanci skutečně pouze předstírá, nebo jen její fantazie nedosahují tak bizarního stupně, do kterého ji tlačí Evelyn. Ať tak či tak, jejich vztah kvůli tomu trpí.
Děj se pravděpodobně
odehrává na přelomu 19. a 20. století v Anglii (není specifikováno) v uzavřeném mikrokosmu
zchátralého šlechtického sídla a entomologického ústavu. Hmyz, především
motýli, je sdílenou vášní obou postav a bádání nad rozdíly mezi jednotlivými
poddruhy vyplňuje většinu jejich času. Podezření, že tento mikrokosmos je záměrně
odtržen od reality, podporuje i to, že se v celém filmu neobjeví ani jedna
mužská postava, a také určité náznaky toho, že BDSM praktiky jsou mezi
komunitou entomoložek rozšířenější, než byste čekali. Takovéto ukotvení pomáhá filmu soustředit veškerou koncentraci na vztah
samotný a může se tak elegantně vyhnout problematice přijímání nestandardního
sexuálního chování dobovou společností. Naopak, svět Pestrobarvce budí
zdání, že vztah dvou žen založený na dominanci a submisivitě je společensky
přijímaným standardem. Podobný význam má i fakt, že vztah, na který se film
soustředí, je homoerotický. Film se tak může plně soustředit na
roli dominance a submisivity jako součásti lidského psyché bez zapojení
problematiky genderu. Pokud by šlo o heterosexuální vztah, film by byl nucen
buď potvrzovat nebo vyvracet vžité představy o mužských sklonech k dominanci
a přes tuto genderovou clonu by jen stěží pronikl do stejné hloubky.
Na Pestrobarvce
petrklíčového se nekouká úplně lehce. Někomu může vadit artovější vizuální
stylizace, která mnohdy působí jako prázdná manýra, někomu může vadit absence
děje, kde to jediné, co sledujeme, je měnící se dynamika jednoho vztahu, nebo
únavná repetitivnost některých scén (toto opakování však není bezúčelné, ale má
své opodstatnění). V neposlední řadě někomu může vadit už jen to, že
všechny erotické scény se odehrávají mezi téměř 50letou Knudsen, s postavou
zcela odpovídající jejímu věku, a mladší italskou herečkou Chiarou D’Annou,
která sice dokáže svým poddajně oddaným kukučem rozproudit jisté druhy
fantazií, ale k sex idolu má také daleko.
Pestrobarvec je v jistém ohledu podobný předešlému filmu Petera Stricklanda Berberian Sound Studio, hororově laděnému experimentu a hommage italskému giallu žánru, který se odehrává v 70. letech ve zvukovém studiu během post-produkce jednoho obzvlášť nechutného a krutého italského hororu. Stejně jako se Stricklandovi dařilo budit zvláštní (ne)děsivou hrůzu pouhým náznakem (samotný horor, na kterém tým pracuje, nikdy nevidíme, jen slyšíme), tak Pestrobarvec působí stejně (a)sexuálně dráždivě, a to téměř bez jakýchkoliv otevřeně sexuálních scén.
Pestrobarvec je v jistém ohledu podobný předešlému filmu Petera Stricklanda Berberian Sound Studio, hororově laděnému experimentu a hommage italskému giallu žánru, který se odehrává v 70. letech ve zvukovém studiu během post-produkce jednoho obzvlášť nechutného a krutého italského hororu. Stejně jako se Stricklandovi dařilo budit zvláštní (ne)děsivou hrůzu pouhým náznakem (samotný horor, na kterém tým pracuje, nikdy nevidíme, jen slyšíme), tak Pestrobarvec působí stejně (a)sexuálně dráždivě, a to téměř bez jakýchkoliv otevřeně sexuálních scén.
Douťasovo doporučení:
Film pro odvážnější
diváky, který bych ale nemilosrdně naordinoval každému, jehož představy o BDSM
nesahají dál než k padesátému odstínu šedi.
7/10
Žádné komentáře:
Okomentovat