Listopad v kinech

Po nabitém říjnu přichází podobně nabitý listopad. Nová bondovka, nová pixarovka a dva filmy s mým oblíbeným Fassbenderem. Má kinodocházka se navíc kvůli služebce v říjnu a dalším okolnostem dost propadla, takže doufám, že toho v listopadu, co nejvíc doženu. Jinak jsem do svého přehledu přidal datum premiéry a svá doporučení rozdělil do dvou kategorií, které jsem pojmenoval "filmy pro každého", kam budu řadit nenáročný i náročnější mainstream, a "filmy pro fajnšmekry", kam budu řadit věci, na které většinou ve velkých multikinech nenarazíte.      

Můj program - filmy pro každého

Spectre

(5. 11. 2015) 

Jasná premiéra měsíce! Spectre sice předcházejí přehnaně vysoká očekávání, ale pokud se podíváme na all-star tým filmařů a herců, kteří jsou pod filmem podepsaní, tak je jasné, že nepůjde o žádný prázdný hype. Režie se znovu ujal oskarový Sam Mendes (Skyfall, Americká krása), za kamerou legandární Roger Deakins (Vykoupení z věznice Shawshank, Fargo, Kundun, Tahle země není pro starý, Skyfall, 12 oskarových nominací), stejný tým scénáristů jako z posledních tří bondovek, hudba od Thomase Newmana (rovněž 12 oskarových nominací), a dnes už starého dobrého Craiga doplní v hlavním hereckém trojlístku Tarrantinův objev Christopher Waltz a Monica Bellucci, první opravdová bond-woman v historii bondovek.

Steve Jobs
(12. 11. 2015)

Po nedůstojném propadáku s Ashtonem Kutcherem sáhli producenti (a pravděpodobně i Apple) hlouběji do kapes, aby zaplatili hvězdy typu Michaela Fassbendera a Kate Winslett, oceňovaného režiséra Dannyho Boylea a jednoho z nejlepších hollywoodských scénáristů Aarona Sorkina. Ohlasy z USA budí zdání, že tentokrát to vyšlo o dost líp. Sám sice žádné nakousané jablko nevlastním, takže apple-mánie jde mimo mě, ale tenhle filmek si rozhodně nenechám ujít.

Black Mass: Špinavá hra
(19. 11. 2015)

Gangsterka se zamaskovaným Johny Deppem, Benedictem Cumberbatchem a Joelem Edgertonem. Gangsterky a krimi filmy mám rád (stejně jako všechny tři hlavní herce), takže Black Mass na můj listopadovej program určitě zařadím, i když pravděpodobně půjde jen o takový lepší průměr.

Hodný dinosaurus
(26. 11. 2015)

Po vynikajícím a divácky úspěšném film V hlavě přichází Pixar z další novinkou. Animace vypadá jako vždy báječně a můžeme jen doufat, že pro něj laťka minulé pixarovky nebude příliš vysoká.

Můj program - filmy pro fajnšmekry

Macbeth

(5. 11. 2015)

Evropská adaptace britského klasika, která láká především na herecký koncert v podání Michaela Fassbendera a Marion Cotillard. Tempo možná nebude vyhovovat každému, ale pro milovníky evropského filmu a fanoušky Fassbendera a Cotillard je tohle povinnost. Film navíc v Cannes získal nominaci na Zlatou palmu.  

Berani
(12. 11. 2015)

Island je tak krásná země, že všechno, co se tam natočí bude jen pro svůj vizuál o třídu krásnější. Příběh dvou starých bratrů ovčáků navíc v Cannes vyhrál sekci Un Certain Regard. Z traileru se zdá, že půjde o klasickou kvalitní festivalovou produkci pro hipstery a podobné ztracené existence jako jsem já.

Pokoj
(26. 11. 2015)

Filmová adaptace knižního bestselleru Emmy Donoghue Pokoj nabídne fritzlovské rodinné drama o matce, která vychovává svého syna v kompletní izolaci od celého světa. Knihu jsem sice nečetl, ale trailer i synopse vypadá docela zajímavě.

Nepotřebuju vidět

Snoopy a Charlie Brown. Peanuts ve filmu

(5. 11. 2015)

Snoopy šel vždycky mimo mě a navíc ta tečka v českém názvu fakt bolí! Film je od tvůrců Doby ledové, takže by to nemuselo být tak špatné, ale na druhou stranu poslední filmová adaptace slavných comic stripů o líném Garfieldovi nedopadla nijak valně. Takže těžko soudit.   

Otcové a dcery
(12. 11. 2015)

Tuctové rodinné drama s Russellem Crowem, Amandou Seyfried a Aaronem Paulem (Jesse z Breaking Bad) vypadá jako klasická hollywoodská emocionální ždímačka. Pokud si potřebujete pobrečet, nebo potřebujete nějaký nekonfliktní film na rande, u kterého vám nebude vadit, že ho z půlky nebudete vnímat, tak Otcové a dcery je film pro vás.  

U moře
(19. 11. 2015)

Vztahové drama se slavným hollywoodským párem Bradem Pittem a Angelinou Jolie v hlavních rolích je u mě zatím na čekací listině. První režisérský počin Angeliny Nezlomný nedopadl nijak dobře, takže si tentokrát raději počkám na první recenze. Trailer vypadá docela dramaticky, tak snad by to nemuselo být tak sentimentální, jak by se mohlo ze synopse zdát.

Hunger Games: Síla vzdoru 2. část
(19. 11. 2015)

Tuhle teenage fantasy franšízu jsem se rozhodl ignorovat už od začátku a nehodlám na tom nic měnit. Raději si znovu pustím Battle Royale.

Gangster Ka: Afričan
(26. 11. 2015)

Druhé pokračování českého krimi thrilleru o Radovanu Krejčířovi podle knihy Jaroslava Kmenty. První část nedopadla tak špatně, jak jsem očekával, ale ani tak dobře, aby mě to přesvědčilo na film zajít.      

Chyby v matrixu

Přeludy

(12. 11. 2015)

Béčkový mystery thriller říznutý hororem, který nepřináší vůbec nic nového. Jediné, co by mohlo být na filmu zajímavé i pro někoho jiného než jen skalní fanoušky žánru, je Jim Parsons (Sheldon Cooper z BBT) ve vedlejší roli.

Jo Nesbo: Doktor Proctor a prdící prášek
(12. 11. 2015)

Trapná norská rodinná komedie, která fakt nevím na koho cílí. Tohle se mi hnusilo jen sem napsat, natožpak abych si na to dokázal koupit lístky na pokladně.

Victor Frankenstein
(26. 11. 2015)

Zdá se, že ani po loňském propadáku Já, Frankenstein nebylo dílo Marry Shelley zprzněno dostatečně, což Victor Frankenstein s gustem dohání. Spíš než béčkový horor čekejte akční fantasy brak, kterému se propůjčil zoufalý Daniel Radcliffe, který se od konce Harryho Pottera chytá každého stébla, a překvapivě i jinak solidní James McAvoy, který si bude moct zařadit Victora Frankensteina mezi své filmové úlety.     

Ztraceni v Mnichově

Zatímco ulice Prahy hyzdí plakáty tupého Wilsonova a tuctové komedie Celebrity, s.r.o., které si snad ani nezaslouží pocty stříbrného plátna, tak Zelenkův nenápadný comeback Ztraceni v Mnichově působí v českém filmu jako zjevení. Komedie plná chytrého humoru, která se nebojí velkých témat, která vráží upřímnou facku české malosti a vysmívá se našim národním komplexům, a přitom vyzařuje neodolatelnou lásku k filmu jako k jedinečnému tvůrčímu procesu. To vše je navíc zabaleno do odvážně zamotané narativní struktury, která svou originalitou vyčnívá nejen z české ale i z většiny světové produkce. O to víc zamrzí, když člověk přijde do kina a v celém velkém sále napočítá deset diváků, z nichž čtyři odejdou v půlce, když s úděsem zjistí, že ta bláznivá komedie s papouškem, která slibovala nenáročnou odpočinkovou zábavu, si najednou dovoluje dekonstruovat jejich drahocenné národní mýty.

Příběh začíná na tiskové konferenci pořádané francouzským velvyslanectvím při příležitosti výročí podepsání Mnichovské dohody. Speciálním hostem je papoušek žako, který byl souputníkem samotného Édouarda Daladiera a který se za léta strávená po jeho boku naučil mluvit jeho hlasem. Záhy se však ukáže, že prostořeký papoušek se od ministerského předsedy naučil věty, které by citlivé uši věčně zrazeného českého národa slyšet neměly, a to ani po 70 letech. Papoušek se přes noc stane senzací, francouzští diplomaté si sypou popel na hlavu a strachují se, aby drzý žako nezmařil jejich snahu o získání zakázky na stavbu nových temelínských bloků. Vyhořelý investigativní novinář, který papouška z tiskovky ukradl, nechá novinu rozmáznout bulvárem a televizí, jen aby zhrzeně zjistil, že pozornost senzacechtivých tabloidů neudrží ani dva dny. Po tajné schůzce s francouzským diplomatem na hřbitově v Sudetách, která měla uklidnit situaci, je příběh náhle přerušen televizní zprávou s fotkou dotyčného diplomata oznamující smrt známého francouzského herce. V tento moment začne divákovi pomalu docházet, že úvodní lehce křečovitě a absurdně působící část je vlastně filmem ve filmu. To co následuje, je totiž čistým mockumentem (fiktivní příběh natočený dokumentárním stylem, mystifikační doku-fikce), fiktivním filmem o fiktivním filmu, který se snaží osvětlit, proč česko-francouzská koprodukce o Daladierově papouškovi nebyla nikdy dokončena. Záběry z natáčení proložené komentáři tvůrců postupně vytváří obraz prokletého filmu, kterého stíhala jedna katastrofa za druhou. Tato neustálá improvizace nám tak zpětně odhalí důvod oné úvodní křečovitosti. Skvěle odstíněné jsou i herecké výkony, a to především Martina Myšičky, který ve „filmové“ části působí dostatečně uměle a prkenně, jak jsme zvyklí z laciných českých produkcí, aby ve zbytku filmu přepnul do naprosté přirozenosti.

A kde je v tom ten Mnichov, to velké téma? Režisér Bambušek si v průběhu natáčení uvědomí, že tu slavnou Mnichovskou dohodu vlastně nikdy nečetl. Rozhodne se tedy zjistit o tomto dokumentu co nejvíc. Při jeho pátrání se mu dostane do rukou kniha Mnichovský komplex, kde historik Jan Tesař píše, jak celá Mnichovská dohoda byla součástí velkého Benešova plánu, který sázel na to, že Německo rozpoutanou válku prohraje a doufal a že se mu posléze podaří dohodu anulovat a Československo v jeho původních hranicích obnovit. Bambušek spolu s Myšičkou tuto Tesařovu teorii až didakticky vysvětlují vedoucímu výroby, když zjišťují své možnosti tuto novou rovinu do jejich roztočené bláznivé komedii o papouškovi nějak zahrnout. V ten samý moment však praskne, že celá česko-francouzská koprodukce byl jeden velký podvod pro vytažení peněz z fondů EU, že velká francouzská hvězda je ve skutečnosti pražský prodejce paštik, a že evropský fond nakonec peníze nepošle. A teď, nejlepší moment celého filmu. Vedoucí výroby vysvětluje štábu, že Francie z projektu vycouvala a že nikdo nedostane zaplaceno. Francouzi nás zase zradili! A proč neříct pravdu? Protože pravda nikoho nezajímá, pravda je moc složitá. Ať už kulisák, osvětlovač, nebo celý český národ, všichni potřebují jasný cíl, na který si vylít své frustrace. Žabožrouti zasraní!

Zelenka se přitom nesnaží vyvrátit fakt, že každý národ potřebuje své historické mýty skrz které se identifikuje. Spíše ho zajímá, jak urputně v sobě tento mýt nosíme, proč od té doby nevěříme Západu, když vše zlé přišlo z Východu, a proč se nedokážeme zbavit pocitu, že nás Mnichov národně vykastroval. Můžeme namítnout, že jeho didaktické vysvětlení přednáší Tesařovu teorii jako fakt, přičemž, jak víme, historická pravda není nikdy absolutní a zcela jistě existuje spoustu dalších teorií od jiných renomovaných historiků. Zelenka ale nechce znepřehledňovat již tak nepřehlednou situaci další relativizací, to by už film, který i ve výsledku zůstává komedií, přeci jen neunesl. Touto přímou citací se nejen zaštiťuje odbornou autoritou, ale zároveň se i vyvazuje ze zodpovědnosti, kterou by nesl, kdyby použil svou vlastní interpretaci mnichovských událostí.           

Douťasovo doporučení:
Ztraceni v Mnichově je jedním z nejlepších českých filmů, které jsem v poslední době viděl a skvělým exemplářem celosvětově vzácného druhu chytré komedie. Film, který se musí líbit každému, kdo má filmy aspoň trochu rád a komu nevadí hravá forma zesměšňování našich národních bolístek. 

9/10



CSFD - Ztraceni v Mnichově

Marťan

Na internetu koluje vtípek, že Amerika neustále utrácí nesmyslné částky peněz na zachraňování Matta Damona. Od doby, co ho Spielberg zachránil jako vojína, Matt povýšil na astronauta, kterého už museli zachraňovat ze dvou planet. Opuštěný a ztracený Matt Damon má tak dobře našlápnuto k tomu, aby se stal stejným evergreenem a legendou jako mrtvý Sean Bean nebo Leonardo DiCaprio bez Oskara.

Přestože je Marťanovo téma z části podobné Nolanovu Interstellaru (oba filmy navíc obsahují Matta Damona v nesnázích) a z části Cuarónově Gravitaci, tak nejde o žádnou vykrádačku, která by se jen vezla na aktuální vlně popularity astronautských filmů. Oba tyto filmy byly navíc točeny podle původního scénáře, kdežto Marťan je adaptací stejnojmenného sci-fi od Andyho Weira (které, přiznávám se, jsem nečetl). Zatímco Interstellar nabídl rozmáchlý epos o záchraně lidstva a Gravitace jednoduchý silný příběh o touze přežít v tváří tvář nehostinnému vesmíru, tak Marťan přichází s něčím, co oběma filmům chybělo, s humorem.

Matt Damon je Mark Watney, astronaut a botanik, který spolu s pěti dalšími kolegy tvoří posádku první lidské expedice na planetu Mars. Mise probíhá úspěšně až do chvíle, kdy se přižene prudká písečná bouře, která donutí astronauty planetu opustit. Při dramatické evakuaci je Mark zasažen utrženým satelitem a ztratí kontakt se zbytkem posádky. Ta v domnění, že je po smrti, planetu opustí, a vydá se na dlouhou cestu domů. Když se Mark probere a vyřeší svou primární potřebu spojenou s anténou zapíchlou v břiše, tak musí začít přemýšlet, jak přežije 400 dní na planetě, kde nic neroste, než se k němu dostane další plánovaná mise. Naštěstí Mark Watney řeší všechny problémy se šikovností MacGyvera a s nadhledem a optimismem Jacka O’Neilla, takže místo sondy do psychiky totálně osamělého člověka, kterého zanedlouho čeká téměř jistá smrt, se dočkáme variace pořadu Udělej si sám aneb 10 důvodů, proč je dobré mít sebou ve vesmíru duck-tejpu, moderovaného sympatickým, hláškujícím Mattem Damonem, kterému prostě nemůžete nefandit.

Marťan je čistá feel-good sci-fi žánrovka a crowd-pleaser, který se musí líbit snad každému. Diváci dostanou svoji porci humoru, vypjatých emocí a známých tváří, kritici můžou opěvovat skvělé řemeslné kvality filmu, dobré herecké výkony a Ridleyho precizní režii, a hnidopiši a nerdíci si mohou honit ega hledáním fyzikálních nepřesností a objevováním, kolik science tohle science-fiction v sobě má. Filmoví snobové (jako jsem já) pak mohou poukazovat na hollywoodskou povrchnost, na to, že film nejde dostatečně na dřeň, že nevyužívá naplno tématu, že nelogicky skáče v čase a že dost nápadů a témat recykluje z jiných filmů, a přitom si masírovat své ztuhlé artistokratické tváře namožené úsilím nenakazit se smíchem chechtajícího se plebsu a potlačováním všech ostatních emocí, které film tak neodbytně a úspěšně vyvolává.

P.S. Možný spoiler alert - ve filmu hraje i Sean Bean. 

Douťasovo doporučení:

Marťana můžu s klidným svědomím doporučit každému. Sice to není taková pecka jako Interstellar nebo Gravitace, ale pořád je to hodně dobrý astronautský scífko a určitě nejlepší film, co Ridley Scott za posledních pár let natočil. 

8/10

CSFD - Marťan

IMDb - Marťan

Rotten Tomatoes - Marťan

Everest

Abych se přiznal, tak jsem od Everestu příliš nečekal. Předpokládal jsem, že půjde o klasický hollywoodský příběh plný hrdinského patosu a drsného vysokohorského chlapáctví. Souboj s přírodou, ze kterého vyjde člověk vítězně, avšak v průběhu se naučí pokoře k mocné síle živlů. Ale Everest mě stejně jako natěšené namachrované horolezce-turisty překvapil. Není totiž o triumfu, ale o bolesti. A to se moc často u hollywoodských filmů nevídá.

Film je založen na skutečných událostech roku 1996, kdy kvůli jedné z nejprudších sněhových bouří a několika lidským chybám zemřel jeden z největších počtů horolezců během jediného dne. Tato tragická událost je dopodrobna popsána v knize Jona Krakauera Into Thin Air (česky kniha vyšla pod názvem Peklo blízko nebe), který byl jedním ze šťastlivců, který výstup v osudný den přežili. 

Prvně je třeba říct, že Everest není divácky přívětivý film. Vystupuje zde víc jak deset vedlejších postav, všichni nabalení v goratexových bundách, většinou ještě zabíráni s kyslíkovou maskou, a vyžaduje velkou pozornost se mezi nimi neztratit a udržet si přehled. Film je navíc velmi technický, mnoho stopáže je věnováno vysvětlování, jak lidské tělo ve vysokých nadmořských výškách funguje, strategii a technice lezení, topografii hory a celkové logistické přípravě na výstup včetně natahování lan, pokládání žebříků a vynášení kyslíkových bomb na kritická místa pod vrcholem. Během celého filmu je tlumena euforie z výstupu a naopak zdůrazňována bolest, zima a únava. Vrcholný moment filmu není na vrcholu hory, ale zpátky v základním táboře. Tento důraz na přežití ale zároveň filmu trošku ubírá, jelikož neposkytuje uspokojivé vysvětlení, proč všechnu tuhle námahu a riziko horolezci podstupují. Odpověď na tuhle otázku je ve filmu stejně neuspokojivá jako odpověď, kterou dostane od lezců Krakauer, když se jich jako novinář ptá na to samé. Důraz na historicky přesné zahrnutí všech účastníků pak ředí diváckou pozornost a znemožňuje filmařům propracovat hlavní postavy více do hloubky. Divák si tak ve výsledku nemá moc možnost vybudovat k postavám vztah a jejich osud mu zůstává z velké části lhostejný. Stejně jako u většiny adaptovaných scénářů, schází Everestu i základní napětí. Navíc to, že horolezci dosáhnou vrcholu je už vyzrazeno hned v traileru, přičemž tato skutečnost mohla pro neznalé diváky být logickým zdrojem napětí po celých prvních 60 minut.        

Avšak to, co Everestu schází na napětí a empatii, dohání v autentičnosti. Islandskému režisérovi Baltasaru Kormákurovi se tak podařilo vytvořit značně nehollywoodský film s hvězdným obsazením (Jason Clarke, Jake Gyllenhall, Josh Brolin, John Hawkes, Keira Knightley, Emily Watson, Robin Wright) a hollywoodským rozpočtem. Tedy spojil to nejlepší z evropské umělecké filmařiny (důraz na autentičnost, ukotvení v realitě, minimum klišé) s tím nejlepším z Hollywoodu (silný příběh, vynikající herci, peníze). V tomto ohledu byl pro mě film velice příjemným a osvěžujícím překvapením.

Douťasovo doporučení:

Everest nemusí nadchnout každého, ale jeho filmové kvality jsou dostatečné k tomu, aby nikdo z kina neodešel naštvaný. Pokud máte rádi silné lidské příběhy podle skutečných událostí, tak si na Everest zajděte. Pokud jste však zvědaví jen na Jakea Gyllenhalla, tak se vám investice do lístku příliš nevyplatí, protože jeho postava má ve filmu překvapivě málo prostoru. 

7/10

 

CSFD - Everest
IMDb - Everest
Rotten Tomatoes - Everest

Filmové akce v Praze - říjen 2015

Film a architektura

Kdy:   1. – 4.10. (v Praze), 1. – 7.10. (celorepublikově)

Kde:   Světozor

Velká akce, která krom promítání dokumentů o architektuře rovněž nabízí nejrůznější přednášky či organizované procházky po městě s výkladem.

Přehlídka filmů Paola Sorrentina 

Kdy:   5. – 8.10.

Kde:   Aero

Přehlídka čtyř filmů italského režiséra Paola Sorrentina, jehož vizuálně opojná a hravá tvorba v lecčem připomíná díla mistra Felliniho. Krom známé Velké nádhery a filmu Mládí, který od říjnu poběží ve více kinech, můžete vidět i jeho starší filmy Následky lásky z roku 2004 a film Božský z roku 2008. 

Be2Can

Kdy:   7. – 14.10.

Kde:   Lucerna, Evald, Atlas

Velké filmové festivalové echo z nejprestižnějších evropských festivalů v Cannes, Berlíně a Benátkách. Filmová akce, na kterou se každoročně nejvíc těším a kterou tentokrát bohužel celou prošvihnu. Na festivalu je sympatické, že bude probíhat nejen v Praze ale i v 15 dalších městech. Celkem se bude promítat 26 převážně evropských filmů, přičemž dalších 19 o chlup starších snímků bude dostupných jako VOD (Video on Demand) online během trvání festivalu.

Douťas doporučuje:

Jelikož Macbeth, kde podle některých podává Fassbender svůj životní výkon, půjde v listopadu do širší kinodistribuce, stejně jako Dheepan, vítěz Zlaté palmy z Cannes, který poběží v kinech už v říjnu, tak tím hlavním filmem, který byste neměli vynechat je Saulův syn. Maďarský snímek, který nabízí krutě autentický pohled na holocaust a život v Osvětimi, získal v Cannes všeobecné uznání kritiků a Velkou cenu poroty. Zlatého medvěda z Berlína si odnesl film Taxi, Teherán, natočený ilegálně zákazaným režisérem Džafarem Panáfím. Film se celý odehrává v taxíku, kde Džafar, prostřednictvím rozhovorů se svými zákazníky, které nahrává kamerou připevněnou na přední sklo, nabízí kritický pohled na současnou íránskou společnost. Osobně bych si nenechal ujít ani čínský vizuální klenot Assassin nebo japonský film Naše malá sestra od mistra rodinného dramatu Hirokazua Koreedy. Bohužel, česká premiéra žádného z těchto filmů se zatím neplánuje. O důvod víc, proč zajít na Be2Can!

Festival bollywoodskéhofilmu

Kdy:   7. – 11.10.

Kde:   Světozor

Přehlídka dvaceti bollywoodských filmů, na kterou bych nikoho neposlal ani za trest. Vím, že spoustu lidí má Bollywood rádo, ale pro mě je to jedna z mála kinematografií, kterou bytostně nesnáším. Ozvěny se plánují v Brně a v Plzni.

Zdeněk Liška: Marketa Lazarová

Kdy:   9. 10.

Kde:   FORUM Karlín

Koncertní provedení epické hudby Zdeňka Lišky k jednomu z nejlepších českých filmů vůbec. Vystoupení sboru Martinů Voices a souboru Baborak Ensemble bude doprovázeno projekcí Vláčilova opusu. Naprostá pecka, navíc za rozumnou cenu. Uplně mi trhá srdce, že to prošvihnu.

Země na talíři

Kdy:   12. – 14.10.

Kde:   Světozor

Filmový festival, který nabídne 6 dokumentů na téma jídlo, ekologie a zemědělství s doprovodnými debatami. Festival se 23. říjne přesune do Ostravy.

Cine argentino

Kdy:   15. – 20.10

Kde:   Lucerna

Čtvrtý ročník Festivalu argentinského filmu, tentokrát na krkolomně formulované téma „společenské problémy a obraz současné argentinské společnosti na pozadí příběhů hrdinů zkoušených osudem“. Jelikož latinskoamerickou kinematografii příliš neznám ani nesleduju, tak se neodvažuju nic doporučovat.

Návrat do budoucnosti

Kdy:   21.10.

Kde:   Bio Oko

21. říjen 2015 je zcela zásadní datum, neboť právě do tohoto dne přicestuje Marty McFly a doktor Emmet Brown v kultovním filmu osmdesátých let Návrat do budoucnosti. Bio oko při této příležitosti promítne hned první dva díly.

Sherpafest 2015 

Kdy:   24.10.

Kde:   Aero

Horolezecký filmový festival, který nabízí několik tematických dokumentů ve čtyřech blocích doplněné povídáním horolezců a fotoprezentacemi.  

James Horner Tribute

Kdy:   25.10.

Kde:   Rudolfinum

Jak jistě víte, nedávno zemřel při havárii letadla světoznámý skladatel filmové hudby James Horner, který složil hudbu k filmům jako Vetřelci, Statečné srdce, Star Trek, Titanic nebo Avatar. FILMharmonie vedená dirigientem Chuheiem Iwasakim připravila k uctění jeho památky tento koncert. 

Říjen v kinech

Říjen je oproti září nesmírně filmově nadupaný. Nejen, že nás v Praze čeká vynikající přehlídka filmů z Cannes, Berlinale a Benátek (Be2Can), ale i regulérní programy kin se hemží zajímavými tituly. Osobně bych nejradši stihnul 11 filmů, ale obávám se, že nemám šanci, vzhledem k tomu, že budu většinu října na služební cestě v Číně. Kdybych měl z těchto jedenácti vybrat dva filmy, na které se těším úplně nejvíc, tak by to bylo sci-fi Marťan Ridleyho Scotta a krimi akční thriller Sicario od Denise Villeneuvea. 

P.S.: Abych vám váš výběr ještě usnadnil, tak jsem názvy filmů prolinkoval s trailery na Youtube.

MŮJ PROGRAM NA ŘÍJEN

Marťan 

Filmy o vesmíru v poslední době docela letí. Po výborné Gravitaci a nezapomenutelném Interstellaru tu máme další film z prostředí NASA a vesmírného výzkumu, který vzbuzuje nemalá očekávání. Skafandr si znovu oblékne Matt Damon a i další obsazení (Kate Mara, Jessica Chastain, Sean Bean, Chiwetel Ejiofor) zní velmi slibně. Režie se ujal Ridley Scott, který sice mívá své slabší momenty, ale hollywoodské trháky umí točit jako nikdo jiný.

David 

Celovečerní debut režiséra a scénáristy Jana Těšitele o postiženém klukovi, který utekl z domova. Kamil Fila o Davidovi napsal, že jde o trýznivě autentické vyobrazení autismu, které nemá v české a ani ve většině světové kinematografie obdoby. Česká artovka pro fajnšmekry.

Muž na laně
Film o slavném provazochodci, který jako jediný člověk na světě přešel po laně mezi věžemi amerického World Trade Center. Nemá cenu vidět nikde jinde než na IMAX plátně.

Mládí
Nový film Paola Sorrentina, režiséra oskarové Velké nádhery, s Michaelem Cainem a Harvey Keitelem měl u nás premiéru v Karlových Varech, kde se mu podařilo skvěle rozdělit publikum. Někdo film chválí za krásnou kameru, chytrý humor a filozofické postřehy, zatímco jiní ho zatracují jako nudné plkání vyžilých starců. Uvidíme, na kterou stranu se přikloním já.

Aferim!
Černobílý rumunský film zasazený do začátku 19. století pojednávající o omezenosti selského rozumu. Aferim vypadá vizuálně vymazleně a po festivalu v Karlových Varech se o něm docela psalo. Vzhledem k tomu, jak dobré filmy se poslední dobou v Rumunsku točí, by si to žádný milovník artovějších filmů neměl nechat ujít.

Purpurový vrch
Gotický horor od Guillerma del Tora s Miou Wasikowskou, Tomem Hiddlestonem a Jessicou Chastain. Kdo viděl Faunův labyrint, nepotřebuje vědět víc a jde do kina.

Legendy zločinu
Ambiciózní britské životopisné krimi o dvojčatech, která ovládla londýnské podsvětí na přelomu 50. a 60. let. Hlavní dvojroli prý fámozně vystřihl po oskarové nominaci pošilhávající Tom Hardy.

Ztraceni v Mnichově
Nový projekt jednoho z nejlepších současných českých režisérů, Petra Zelenky, který na pozadí absurdního příběhu o Daladierově papouškovi rozebírá český mnichovský komplex. Stejně jako u Karamazů půjde z velké části o meta-vyprávění, tedy o film o natáčení filmu.

Dheepan
Francouzský snímek Jacqua Audiarda, který si letos odnesl Zlatou palmu z Cannes, vypráví o uprchlíkovi ze Srí Lanky a jeho snaze zapadnout a přežít na předměstí Paříže. Otázkou je, jakou roli v ocenění hráli samotné filmové kvality a jakou to, že se skvěle trefil do evropské politické nálady.  

Dokonalý šéf
Po trošku přeceňovaném Americkém sniperovi se na plátna kin vrací Bradley Cooper, tentokrát v roli ambiciózního šéfkuchaře s temnou minulostí. I když mě filmy z prostředí restaurací nijak neberou, tak z traileru vypadá, že tentokrát nepůjde jen o laciné food porno. Navíc i obsazení vedlejších rolí (Uma Thurman, Emma Thompson, Daniel Brühl, Alicia Vikander, Omar Sy) vypadá docela slibně.  

Sicario: Nájemný vrah
Ve filmově nabitém říjnu se na Sicaria těším ze všech filmů nejvíc. Akční krimi příběh z atraktivního prostředí mexických drogových kartelů natočil Denis Villeneuve, kanadský režisér, který předloni překvapil perfektním thrillerem Zmizení (Prisoners). Za kameru si znovu stoupnul legendární Roger Deakins, který má na svém kontě neuvěřitelných 12 oskarových nominací, a hudbu k filmu složil Islanďan Jóhan Jóhansson (oskarová nominace za Teorii všeho). Když k tomu přičtete Joshe Brolina, Emily Blunt a Benicia del Tora v hlavních rolích, tak není nad čím váhat.    

FILMY, KTERÉ JDOU MIMO MĚ

Pan

Už asi stá adaptace Petera Pana bude pro rodinky sázkou na jistotu. Film o dětech pro děti.

Laputa
Další český debut, tentokrát od Jakuba Šmída, o mladé ženě, která neví, co od života chce. 

Lance Armstrong: Pád legendy
Biopic mapující cyklistickou kariéru Lance Armstronga získal po premiéře v USA rozporuplné recenze a jen průměrná divácká hodnocení. To ale skalní fanoušky cyklistiky a sportovních filmů určitě neodradí.  

Stážista
Americkou přítulnou komedií října je Stážista, film o důchodci, který se stane stážistou ve firmě, která provozuje módní web. Anne Hathaway a Robert de Niro jsou zárukou kvalitní, možná trochu přihlouplé, americké zábavy. Divácká hodnocení spíš kladná, zatímco kritici v tom nepřekvapivě žádný zázrak nespatřují.

Amerika

Pseudo dokumentární road-movie o dvou Češích a jejich trampském výletu po České Kanadě. Tahle záležitost pravděpodobně prosviští kiny, než si ji vůbec stihne někdo všimnout.

Koza
Sociální dokudrama ve slovensko-české koprodukci o romském boxerovi, který se vrátí do ringu, aby přesvědčil svoji těhotnou partnerku, že nemusí na potrat a že si mohou další dítě dovolit. Zajímavostí je, že Peter Baláž, účastník olympiády v Atlantě, hraje sám sebe, stejně jako jeho trenér Ján Franek. Festivalový sociálně uvědomělý filmek, který je v nabitém říjnu úplně bez šance.   

ČEMU SE VYHNOUT

Wilsonov
Trapný pokus o dobovou krimi komedii a ukázka českého buranství, za které by se nestyděl ani Zdenda Troška.

Nemilosrdní
Francouzská akční krimi komedie, která potěší leda tak skalní fanoušky Jeana Rena.

Proč jsem nesnědl svého taťku
Francouzský animovaný film, který vypadá jako low-budget kříženec Doby ledové a Lvího krále. 

Husí kůže
Hororová komedie pravděpodobně cílovaná na mladší teenagerské spektrum. Klasická americká stupidita.

Poslední lovec čarodějnic
Akční fantasy, které se ve stylu Constantina odehrává v současnosti. Ryze béčkový námět a Vin Diesel v hlavní roli dávají tušit, že od tohohle filmu je lepší se držet dál.

Paranormal Activity: The Ghost Dimension
Páté pokračování hororové série, jejíž předešlé díly dosahují průměrného hodnocení 48% na CSFD a 5,6 na IMDb. 

Mrkáček Bill
Australský animovaný film o Blinky Billovi, oblíbené koale, kterou australské děti znají z dětských knížek a seriálů. Pokud potřebujete někam upíchnout caparty a skočit si v multiplexu do jinýho sálu na něco pořádnýho, je Blinky Bill bezpečná volba. 

Fakjů pane učiteli 2
Německá školní teenage komedie. Víc dodávat netřeba.

Celebrity s.r.o.
Česká komedie s Jiřím Mádlem z prostředí natáčení nekonečného televizního seriálu typu Ulice. Jediné, co film může nabídnout, je autentická debilita svého seriálového předobrazu.  

Love

O Love, novém filmu argentinsko-francouzského režiséra Gaspara Noého, se mluví jako o umělecké pornografii. Kdo Noého extrémní tvorbu zná, tak může mít trochu strach, jaké obrazy "lásky" mu jeho nový film do mozku vyleptá. Avšak ve srovnání s nechvalně slavným Irrevérsible a halucinogenním Enter the Void je Love ve výsledku jeho divácky nejvstřícnějším filmem, zároveň však nejmíň obsažným a originálním, který, krom zajímavě natočených klubek svíjejících se těl, nemá moc čím překvapit. Je sice pravda, že explicitního sexu je ve filmu dost, ale to samo o sobě není v dnešní době v nemainstreamové kinematografii nijak novátorské. Navíc na režiséra, mezi jehož nejoblíbenější filmy patří Saló, aneb 120 dní sodomy, který nechal našestkrát znásilnit Monicu Bellucci v jedné z nejdrsnějších scén znásilnění, jaká kdy byla natočena, (a na kterou se prý sama Bellucci nikdy nevydržela dívat až do konce), na režiséra, mezi jehož ranou tvorbu patří krátký filmek Sodomité o muži s vlkodlačí maskou a rituálním análním sexu, jsou erotické scény v Love překvapivě krotké a citlivé. Sice to není film, na který byste chtěli vzít svoji babičku, ale pokud vás nevystraší trocha penisů a semene, tak se nemáte čeho bát. Trierova Nymfomanka (a obzvláště její režisérský sestřih!) byla v tomhle ohledu mnohem větší hardcore.

Hlavním „hrdinou“ příběhu je Murphy, nešťastný mladý otec, neschopný idiot s mozkem v kalhotách, který se snaží svým dominantním macho vystupováním jen zakrýt své zakrnělé sebevědomí. Murphy je Američan, který přijel do Paříže studovat filmovou školu, aby se mohl stát filmovým režisérem. Jednoho dne pozná podobně ztracenou duši, studentku umělecké školy Electru, rádoby malířku, do které se bláznivě zamiluje. Jejich společný čas vyplněný sexem a prázdným plkáním o lásce a o jejich životních snech, pro jejichž naplnění nic nedělají, vidíme ale jen ve formě flashbacků. Murphy totiž v současnosti nežije s Electrou, ale s mladičkou Omi. Původně jen povolná holka od vedle, Omi se s Murphym a Electrou seznámila v posteli, kdy jim posloužila jako objekt k naplnění jejich společné sexuální fantazie. Tento libertinský přístup k sexu se však páru záhy vymstí. Když Electra odjede na víkend, tak Murphyho odkrvený mozek nenapadne nic jiného, než zaklepat na svoji šukézní sousedku. Kondom ale jejich provinilou soulož nevydrží, praskne, a Murphyho život je rázem v hajzlu. Jeho vztah s Electrou tuhle jobovku samosebou nerozdejchá a Murphy je tak nucen žít s Omi, se kterou vychovává své dítě, a utápět se v depresích, výčitkách a vzpomínkách.

A to je asi tak vše. Pod explicitní formou se žádné hlubší poselství neskrývá. Charaktery zůstávají jen načrtnuté, úvahy o lásce oscilují mezi povrchností a pózerstvím, promíchané fragmenty vzpomínek netvoří ucelený příběh, film není ani žádnou generační výpovědí, ani sondou do fungování problematického vztahu. Stejně jako u Noého předešlých filmů, i u Love jde víc o formu než obsah. Irrevérsible vyprávěl příběh ve scénách seřazených pozpátku a jeho extrémní násilnost a volně létající kamera, bezohledná k žaludku diváka, dokáží při sledování vyvolat až fyzickou reakci. Enter the Void, inspirováno Kubrickovou Vesmírnou odyseou, je sice trochu mírnější, ale i tak se nedoporučuje konzumovat bez drog v těle. Většina dvou a půl hodinové stopáže, během které sledujeme Tokio z pohledu volně poletující duše zastřeleného dealera, připomíná něco mezi LSD tripem a epileptickým záchvatem. Oba tyto filmy spojuje extrémně propracovaná vizuální forma, která dokáže v člověku dlouho rezonovat, a zajímavá myšlenka. Tu však Love postrádá.

Na druhou stranu je Love filmem překvapivě osobním. Sice nejde o klasickou autobiografii, ale podle Noého slov jde o mix jeho života a života blízkých přátel. Filmové plakáty v Murphyho pokoji jsou z Noého oblíbených filmů, Noé stejně jako Murphy studoval v Paříži, jeho matka za svobodna se jmenovala Nora Murphy. Nora je zároveň další z vedlejších postav, Electřina matka, zatímco Paola, další holka, se kterou Murphy Electru podvede, je zároveň jménem Noého sestry. A to ani nezmiňuji pojmenování Murphyho dítěte Gaspar a staršího galeristy, se kterým pro změnu podvádí Electra Murphyho, Noé, kterého si zahrál pan režisér osobně. Už jen tato spleť významem nabitých jmen by dostatečně odvážnému psychologovi na Noého psychoanalýzu stačila. K tomu je film protkán několika odkazy na jeho dřívější díla. Model tokijského hodinového hotelu s jednoduchým názvem Love na nočním stolku v Murphyho ložnici je z Enter the Void, zatímco ve scéně, kde si Murphy představuje sex Noého a Electry, spolu souloží ve stejné poloze, v jaké proběhlo celé znásilnění v Irrevérsible. Zároveň se ale Noé místy dost opakuje. Například průchod swingers klubem připomíná kamerový průlet Rectem, SM gay klubem v Irrevérsible, zatímco epileptické záběry na blikající lampy, záběr na ejakulující penis „zvnitřku“ pochvy, odcizený vypravěč/hlavní postava, to vše jsme už viděli v Enter the Void.      

Noé se prý rozhodl natočit svůj film ve 3D, když při natáčení své umírající matky zjistil, že třetí rozměr dodává snímkům větší pocit intimity. U Noého je sice možné, že za tímto rozhodnutím stál čistě umělecký záměr, ale ani bych se nedivil, kdyby šlo o komerční kalkul, protože "3D porno" v kině jen tak neuvidíte. Když jsem se vracel z kina, tak jsem při čekání na tramvaj vyslechl rozhovor dvou starších dam, které se nad plakátem filmu daly do zasvěcené debaty, jaké všechny tělesné tekutiny z plátna stříkají, takže propagační efekt očividně funguje na všechny věkové skupiny. Noé je tak ve své podstatě stejný provokatér s podobně dobrým PR jako Lars von Trier, jehož nymfomanické šílenství zachvátilo Prahu začátkem minulého roku.

Pokud chtěl Noé slovy Murphyho natočit „sentimentální film o lásce a sexu“, tak se mu to docela povedlo. Sice nedosahuje síly a propracovanosti Nymfomanky, ale aspoň vás nepřipraví o chuť na sex (častý vedlejší účinek Trierových filmů). Love je ve výsledku taková pikantní jednohubka, po které vám sice druhý den nebude špatně, ale za pár dní si na ní možná nevzpomenete.

Douťasovo doporučení:
Love je asi tak stejně vzrušující jako sex s kondomem. Pro zdraví relativně bezpečný (na rozdíl od ostatních Noého filmů), pro někoho dostatečný odvaz na to, aby se o zkušenost podělil s kolegy nebo s kamarády u piva, ale co si budeme povídat, zas takový vzrůšo to není.

6/10

  

CSFD - Love
IMDb - Love
Rotten Tomatoes - Love