Abych se přiznal, tak
jsem od Everestu příliš nečekal. Předpokládal jsem, že půjde o klasický
hollywoodský příběh plný hrdinského patosu a drsného vysokohorského chlapáctví.
Souboj s přírodou, ze kterého vyjde člověk vítězně, avšak v průběhu se
naučí pokoře k mocné síle živlů. Ale Everest mě stejně jako
natěšené namachrované horolezce-turisty překvapil. Není totiž o triumfu, ale o
bolesti. A to se moc často u hollywoodských filmů nevídá.
Film je založen na
skutečných událostech roku 1996, kdy kvůli jedné z nejprudších sněhových
bouří a několika lidským chybám zemřel jeden z největších počtů horolezců během jediného
dne. Tato tragická událost je dopodrobna popsána v knize Jona Krakauera
Into Thin Air (česky kniha vyšla pod názvem Peklo blízko nebe), který byl jedním
ze šťastlivců, který výstup v osudný den přežili.
Prvně je třeba říct, že Everest
není divácky přívětivý film. Vystupuje zde víc jak deset vedlejších
postav, všichni nabalení v goratexových bundách, většinou ještě zabíráni s kyslíkovou
maskou, a vyžaduje velkou pozornost se mezi nimi neztratit a udržet si přehled.
Film je navíc velmi technický, mnoho stopáže je věnováno vysvětlování, jak
lidské tělo ve vysokých nadmořských výškách funguje, strategii a technice
lezení, topografii hory a celkové logistické přípravě na výstup včetně
natahování lan, pokládání žebříků a vynášení kyslíkových bomb na kritická místa
pod vrcholem. Během celého filmu je tlumena euforie z výstupu a naopak
zdůrazňována bolest, zima a únava. Vrcholný moment filmu není na vrcholu hory,
ale zpátky v základním táboře. Tento důraz na přežití ale zároveň filmu
trošku ubírá, jelikož neposkytuje uspokojivé vysvětlení, proč všechnu tuhle
námahu a riziko horolezci podstupují. Odpověď na tuhle otázku je ve filmu
stejně neuspokojivá jako odpověď, kterou dostane od lezců Krakauer, když se
jich jako novinář ptá na to samé. Důraz na historicky přesné zahrnutí všech
účastníků pak ředí diváckou pozornost a znemožňuje filmařům propracovat hlavní
postavy více do hloubky. Divák si tak ve výsledku nemá moc možnost vybudovat k postavám
vztah a jejich osud mu zůstává z velké části lhostejný. Stejně jako u většiny
adaptovaných scénářů, schází Everestu i základní napětí. Navíc to, že horolezci
dosáhnou vrcholu je už vyzrazeno hned v traileru, přičemž tato skutečnost
mohla pro neznalé diváky být logickým zdrojem napětí po celých prvních 60 minut.
Avšak to, co Everestu
schází na napětí a empatii, dohání v autentičnosti. Islandskému
režisérovi Baltasaru Kormákurovi se tak podařilo vytvořit značně nehollywoodský
film s hvězdným obsazením (Jason Clarke, Jake Gyllenhall, Josh Brolin, John Hawkes, Keira Knightley, Emily Watson, Robin Wright) a hollywoodským rozpočtem. Tedy spojil
to nejlepší z evropské umělecké filmařiny (důraz na autentičnost, ukotvení
v realitě, minimum klišé) s tím nejlepším z Hollywoodu (silný
příběh, vynikající herci, peníze). V tomto ohledu byl pro mě film velice
příjemným a osvěžujícím překvapením.
Douťasovo doporučení:
Everest nemusí nadchnout každého, ale jeho filmové kvality jsou dostatečné k tomu, aby nikdo z kina neodešel naštvaný. Pokud máte rádi silné lidské příběhy podle skutečných událostí, tak si na Everest zajděte. Pokud jste však zvědaví jen na Jakea Gyllenhalla, tak se vám investice do lístku příliš nevyplatí, protože jeho postava má ve filmu překvapivě málo prostoru.
7/10
Žádné komentáře:
Okomentovat