Zatímco se téma homosexuality pomalu ale
jistě vyčerpává a spolu s postupující emancipací ztrácí potenciál být
společensky subverzivní, tak transgenderovou problematiku se mainstreamovému
publiku, pokud nepočítáme Almódovara, nikdo pořádně přiblížit nesnažil (snad
kromě filmu Kluci nepláčou s Hillary Swank z roku 1999, rovněž oceněného
Oscarem). Problém se zpracováním homosexuality ve filmu dodnes zůstává v tom,
jak uchopit zásadní otázku sexuality. Platí zde totiž jasné pravidlo, čim
otevřeněji film tuto otázku řeší a čím více homoerotických scén obsahuje, tím
menší bude jeho cílové publikum. Transsexualita sice nijak se sexuální
orientací nesouvisí, ale to nic nemění na tom, že otázka sexuality zůstává
klíčová. A v tomto ohledu je Dánská dívka sázkou na jistotu, film je totiž tak
asexuální, jak jen může být. Na jednu stranu je tím zásadně ochuzen, na druhou
stranu jej to činí přístupnější širokému heteronormativnímu publiku, kterému je
stravitelnou, i když lehce zkreslenou formou, představena transgenderová
problematika. Čtyři oscarové nominace, z nichž alespoň jedna má velkou
šanci na úspěch, tento efekt dále umocňují.
Dánská dívka je totiž
přesně tím, čemu se říká „oscar bait“, tedy film, který se snaží zalíbit
konzervativnímu vkusu „akademiků“. Historické životopisné drama se silnými
hereckými výkony, propracovanou výpravou a dojemným příběhem je téměř jistou
zárukou, že film získá dostatečný počet nominací, aby kolem sebe vyvolal onen
příznívý mediální buzz, který po měsíci a půl v kinech nakopne skomírající
box office a později pomůže i prodeji DVD a BR disků. Mezi letošními nominacemi
by do tohoto „oscarového“ žánru spadaly filmy jako Most špiónů, Brooklyn,
Carol, Trumbo, Joy, částečně i Spotlight, mezi loňskými je typickým příkladem
Teorie všeho, Kód Enigmy nebo Selma. Spoustu lidí tento typ filmů kvůli jejich
podbízivé líbivosti apriori zavrhuje, což si tyto většinou řemeslně nadprůměrně
zvládnuté filmy určitě nezaslouží. Lepší je se na ně dívat jako na zástupce
specifického žánru a v jeho rámci je srovnávat a hodnotit. To samé by šlo
aplikovat na jakoukoli filmovou kategorii, od akčních blockbusterů přes
festivalová sociální dramata až po nejrůznější naračně vyprázdněné filmové
experimenty.
Příběh Dánské dívky je založen
na životě dánského krajináře Einara Wegenera (Eddie Redmayne), který ve
dvacátých letech jako první známý muž podstoupil operaci změny pohlaví. Děj se
tak předvídatelně sune svoji dvouhodinovou stopáží přes probuzení Einarova
ženského alter ega Lili, nevyhnutelnou vztahovou krizi, pokusy o léčbu, až po
uvědomělé odmítnutí své mužské identity a podstoupení přelomové operace. Film
trpí stejným problémem jako Teorie všeho, ve kterém Redmayne herecky zářil loni - utápí se ve vlastním sentimentu a v bezedných
slzných kanálcích hlavních postav. Místo toho, aby se odvážil do větších
psychologických hloubek, tak jen neškodně klouže po naleštěném povrchu
propracované historické výpravy a kostýmů, a svou pozornost ředí mezi hlavní a
vedlejší postavu. Einarovu oddanou ženu Gerdu skvěle ztvárnila mladá švédská
herečka Alicia Vikander, která si za svůj výkon s největší pravděpodobností
odnese Oscara. Její role, ačkoliv kategorizována jako vedlejší, je v podstatě
druhou hlavní a velká část filmu stojí právě na jejím výkonu.
Eddie Redmayne si po
Hawkingovi znovu vybral fyzicky velmi náročnou roli, se kterou se i tentokrát
popral skvěle, a troufám si říct, že kdyby letos nesoutěžil s životním výkonem
Leonarda di Capria, tak si Oscara odnese znovu. Po herecké stránce je role Lili
v lecčem náročnější než ztvárnit ikonicky tragický osud geniálního
inspirativního astrofyzika, kde pozitivní přijetí publikem bylo předem zaručené
popularitou skutečného předobrazu. V roli Lili nemohl Redmayne spoléhat na
žádné apriorní sympatie, drtivá většina diváků o této historické postavě nikdy
neslyšela a Redmayne ji tak musel představit co nejvíce lidsky, bez zbytečného
pitvoření a afektu. Což může být docela obtížné, obzvlášť když jste navlečeni v ženských
šatech a mluvíte přiškrceně vysokým hlasem. Smíšené pocity, které na diváky postava
Lili přenáší, nesouvisí se slabým hereckým výkonem, ale s její samotnou
podstatou, která je pro normálního diváka těžko uchopitelná. Snáze si
vybudujeme pozitivní vztah k ochrnutému géniovi než k emocionálně nevyrovnanému
babochlapovi s nejasnou sexuální orientací. Před talentem a odvahou
Eddieho Redmaynea tak nezbývá než smeknout.
Douťasovo doporučení:
Pokud máte rádi dobře
zahraná historická dramata a rádi si v kině pobrečíte, tak je Dánská dívka
film pro vás. Navíc se budete moci známým pochlubit, jak tématicky kontroverzní
film jste viděli, a přitom se nenechat ničím viděným vyvést ze své komfortní zóny.
6/10