středa 12. srpna 2015

V hlavě

Na pixarák bych sám od sebe do kina nejspíš nešel, ale když s tím za mnou přišli kamarádi, ať na to zajdeme společně, tak jsem nemohl odmítnout. Většinou jsem to totiž já, kdo tahá ostatní do kina na filmy, na které by sami od sebe nešli, takže aspoň zkusím, jaké to je. Navíc hodnocení a recenze to mělo všude skvělé, k tomu jsem si vzpomněl, jak se mi líbil Wall-E, a nakonec jsem se tak na Inside Out docela těšil (český název „V hlavě“ je pro souvislý text takový neohrabaný). Kinodistribuce mě tentokrát velice potěšila, protože pustila do kin i dostatek nedabovaných kopií, takže aspoň v Praze nebyl problém vidět film v původním znění. 


Základní příběhová linka je prostinká. Jedenáctiletá holčička Riley se stěhuje z Minnesoty do San Francisca, kde její tatínek získal nabídku na lepší práci, a středobodem filmu je pak to, jak se Riley s touto změnou vyrovnává. Žádná mluvící zvířátka, roboti, superhrdinové, či jiné antropomorfizované objekty, žádné bláznivé eskapády a neuvěřitelná dobrodružství, jen jednoduchý příběh ze života, kterým si denně prochází tisíce rodin (obzvlášť v USA, kde je stěhování za prací na denním pořádku). Většina filmu se přitom odehrává přímo v hlavě malé Riley, kde personifikované emoce ve formě animovaných postaviček řídí každý její krok. Máme tu žlutomodrou Radost, která všemu šéfuje, červený hranatý Vztek, fialový Strach, který vypadá jako nervózní komár s motýlkem, zelená Nechuť, která se krom znechucení stará i o to, aby byla Riley mezi ostatními dostatečně cool, a modrý (teda spíš modrá) Smutek ve svetru s rolákem a tlustými brýlemi. Tyto hlavní emoce sídlí v jakémsi velíně, odkud pomocí ovládacích panelů ovládají malou Riley. Zatímco svět venku je ztvárňován s přísným realismem, svět Rileyiny mysli je jednou velkou designovou omalovánkou, kde se představivostí rozhodně nešetřilo. Vzpomínky jsou svítící orby zabarvené barvou převládajícího pocitu, které procházejí každodenním třízením, kdy některé se přesunou do skladu dlouhodobé paměti, který připomíná velké barevné bludiště, jiné jsou vyhozeny do propasti zapomnění, a výjimečně se některá z nich stane klíčovou vzpomínkou, která napájí jeden z ostrovů osobnosti, které definují Rileyin charakter. Celou mysl pak objíždí vlak myšlenek, je tu centrum představivosti Imagination Land, nebezpečná zóna abstraktního myšlení, továrna na sny, která je v podstatě filmovým studiem, a samozřejmě nebezpečné podvědomí plné potlačených strachů.     


Pixar konečně přišel na to jak natočit ideální rodinný film. Ponechat jednoduchý příběh, dát dětem někoho, s kým se mohou identifikovat a komu mohou fandit, a přitom se zaměřit více na dospělé platící publikum. Je sice pravda, že téměř všechny filmy od Pixaru dokáží oslovit všechny generace, ale Inside Out je pravděpodobně tím nejdospělejším, s čím Pixar v poslední době přišel. Vyobrazení myšlenkových pochodů zůstává přes všechnu vloženou fantazii psychologicky docela přesné, a například sekvence, kdy postavičky prochází centrem abstraktního myšelní a mění své tvary, musí být pro malé děti naprosto nepochopitelná. Krátká exkurze do mysli tatínka a maminky při rodinné večeři je navíc vtipným mikro-vhledem do fungování rodinných vztahů. Ačkoliv dění v hlavě je vždy dramatické a napínavé, tak jeho přenos do skutečného světa je příjemně civilní. Animace je jako tradičně špičková, části odehrávající se mimo hlavu Riley nejsou pitvořivé, ale hezky umírněné, emoce v obličeji krásně zřetelné, ale nijak přehnané, a části zvnitřku jsou zábavně nápadité a nádherně barevné.

Jediné, co mi u Inside Out trochu chybělo bylo zastoupení širší škály emocí, ale chápu, že pro přehlednost to asi jinak udělat nešlo. Možná jen Nechuť (Disgust) by šla vyměnit, nebo aspoň nazvat trošku jinak, třeba Coolness, protože spíš než znechucení představovala potřebu zapadnout do kolektivu. Čistě pro pobavení dětí pak sloužil Rileyin fiktivní kamarád Bing Bong, který se svou otravností blížil ikonickému Jar Jaru Binksovi. Ale to nic němění na tom, že V hlavě je pravděpodobně nejlepším animákem letošního roku. Podle nadšených ohlasů diváků i kritiků se zdá, že o Oscarovi za nejlepší animovaný film je už nejspíš rozhodnuto.

Douťasovo doporučení:
Perfektní rodinný film, který by se mohl líbit i těm, kteří normálně animované filmy moc nemusí. 

8/10



2 komentáře:

  1. Líbí se mi, jak máš ten blog multižánrový Douťásku. Našla jsem inspiraci i na jiné než kreslené filmy:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem rád, přesně z toho důvodu to dělám :-)

      Vymazat