Na pixarák bych sám od
sebe do kina nejspíš nešel, ale když s tím za mnou přišli kamarádi, ať na to
zajdeme společně, tak jsem nemohl odmítnout. Většinou jsem to totiž já, kdo tahá ostatní do kina na filmy, na které by sami od sebe nešli, takže aspoň
zkusím, jaké to je. Navíc hodnocení a recenze to mělo všude skvělé, k tomu jsem
si vzpomněl, jak se mi líbil Wall-E, a nakonec jsem se tak na Inside Out docela
těšil (český název „V hlavě“ je pro souvislý text takový neohrabaný). Kinodistribuce mě tentokrát velice
potěšila, protože pustila do kin i dostatek nedabovaných kopií, takže aspoň v Praze nebyl problém vidět film v původním znění.
Základní příběhová linka
je prostinká. Jedenáctiletá holčička Riley se stěhuje z Minnesoty do San
Francisca, kde její tatínek získal nabídku na lepší práci, a středobodem filmu je pak to, jak se Riley s touto změnou vyrovnává. Žádná mluvící zvířátka,
roboti, superhrdinové, či jiné antropomorfizované objekty, žádné bláznivé eskapády
a neuvěřitelná dobrodružství, jen jednoduchý příběh ze života, kterým si denně
prochází tisíce rodin (obzvlášť v USA, kde je stěhování za prací na denním
pořádku). Většina filmu se přitom odehrává přímo v hlavě malé Riley, kde
personifikované emoce ve formě animovaných postaviček řídí každý její krok. Máme
tu žlutomodrou Radost, která všemu šéfuje, červený hranatý Vztek, fialový Strach,
který vypadá jako nervózní komár s motýlkem, zelená Nechuť, která se krom
znechucení stará i o to, aby byla Riley mezi ostatními dostatečně cool, a modrý
(teda spíš modrá) Smutek ve svetru s rolákem a tlustými brýlemi. Tyto
hlavní emoce sídlí v jakémsi velíně, odkud pomocí ovládacích panelů
ovládají malou Riley. Zatímco svět venku je ztvárňován s přísným realismem,
svět Rileyiny mysli je jednou velkou designovou omalovánkou, kde se
představivostí rozhodně nešetřilo. Vzpomínky jsou svítící orby zabarvené barvou
převládajícího pocitu, které procházejí každodenním třízením, kdy některé se
přesunou do skladu dlouhodobé paměti, který připomíná velké barevné bludiště,
jiné jsou vyhozeny do propasti zapomnění, a výjimečně se některá z nich stane
klíčovou vzpomínkou, která napájí jeden z ostrovů osobnosti, které
definují Rileyin charakter. Celou mysl pak objíždí vlak myšlenek, je tu centrum představivosti Imagination Land, nebezpečná zóna abstraktního
myšlení, továrna na sny, která je v podstatě filmovým studiem, a samozřejmě
nebezpečné podvědomí plné potlačených strachů.
Pixar konečně přišel na
to jak natočit ideální rodinný film. Ponechat jednoduchý příběh, dát dětem
někoho, s kým se mohou identifikovat a komu mohou fandit, a přitom se zaměřit
více na dospělé platící publikum. Je sice pravda, že téměř všechny filmy od Pixaru
dokáží oslovit všechny generace, ale Inside Out je pravděpodobně tím
nejdospělejším, s čím Pixar v poslední době přišel. Vyobrazení
myšlenkových pochodů zůstává přes všechnu vloženou fantazii psychologicky docela přesné,
a například sekvence, kdy postavičky prochází centrem abstraktního myšelní a
mění své tvary, musí být pro malé děti naprosto nepochopitelná. Krátká exkurze
do mysli tatínka a maminky při rodinné večeři je navíc vtipným
mikro-vhledem do fungování rodinných vztahů. Ačkoliv dění v hlavě je vždy
dramatické a napínavé, tak jeho přenos do skutečného světa je příjemně civilní.
Animace je jako tradičně špičková, části odehrávající se mimo hlavu Riley
nejsou pitvořivé, ale hezky umírněné, emoce v obličeji krásně zřetelné, ale
nijak přehnané, a části zvnitřku jsou zábavně nápadité a nádherně barevné.
Jediné, co mi u Inside Out trochu chybělo
bylo zastoupení širší škály emocí, ale chápu, že pro přehlednost to asi jinak
udělat nešlo. Možná jen Nechuť (Disgust) by šla vyměnit, nebo aspoň nazvat
trošku jinak, třeba Coolness, protože spíš než znechucení představovala potřebu
zapadnout do kolektivu. Čistě pro pobavení dětí pak sloužil Rileyin fiktivní
kamarád Bing Bong, který se svou otravností blížil ikonickému Jar Jaru Binksovi. Ale to nic
němění na tom, že V hlavě je pravděpodobně nejlepším animákem letošního
roku. Podle nadšených ohlasů diváků i kritiků se zdá, že o Oscarovi za nejlepší
animovaný film je už nejspíš rozhodnuto.
Douťasovo doporučení:
Perfektní rodinný film,
který by se mohl líbit i těm, kteří normálně animované filmy moc nemusí.
8/10
Líbí se mi, jak máš ten blog multižánrový Douťásku. Našla jsem inspiraci i na jiné než kreslené filmy:)
OdpovědětVymazatTo jsem rád, přesně z toho důvodu to dělám :-)
Vymazat