Poslední dobou mám na psaní míň a míň času a musím se do toho víc a víc nutit, což pro budoucnost F&M nevěstí nic dobrého. Po téhle opožděné recenzi na Stevea Jobse mám ještě dva resty, Black Mass a Most špionů, tak doufám, že se k tomu co nejdřív dokopu.
Ale zpátky ke Steveu Jobsovi. Jedním z hlavních důvodů, proč se mi do psaní téhle recenze příliš nechtělo, je to, že k Jobsovi nemám žádný vztah. Jeho životopis jsem nečetl a na to, abych aspoň shlédl jeho předešlou filmovou adaptaci s hrozným Ashtonem Kutcherem, nejsem dostatečný sebemrskač (přitom jsem docela velký filmový masochista, momentálně mám na příklad rozkoukaný čtyřhodinový Coppolův sestřih Ganceova Napoleona z roku 1927, takže něco vydržím). Navíc mě tyhle selfmademenské filmy o úspěšných podnikatelích až tak neberou, protože jsou v jádru o tom samém - o tom jak jsou genialita a úspěch vykoupeny ztrátou osobního života, problematickými vztahy s okolím, či případně různě závažnými stupni osobnostních poruch.
Steve Jobs má na životopisný film relativně netradiční strukturu. Děj je rozdělen jako divadelní hra do třech dějství, přičemž každé se odehrává před jednou z důležitých prezentací Jobsových nových výtvorů - Macintosh v roce 1984, Next Cube v roce 1988 a iMac v roce 1998. Jednotu děje, místa a času v rámci jednotlivých dějství sice narušují občasné flashbacky, ale film jako takový se snaží držet těchto tří momentů. Blížící se start prezentace dodává předcházejícím minutám spád, vše je řešeno ve spěchu a pod tlakem, přičemž samotných prezentací a jejich výsledků se nikdy nedočkáme. Spíš než Jobse geniálního tak film ukazuje Jobse egocentrického, který odmítá otcovství své dcery, který jedná s každým jak s kusem hadru, ze kterého ale dokáže vyždímat to nejlepší. A v tom je Fassbender naprosto přesvědčivý. Jak jsem už psal ve svém příspěvku o Macbethovi, Fassbender se v podobně maniakálních rolích vyžívá a jeho Steve Jobs není výjimkou. Ale i ostatní vedlejší role jsou obsazené skvěle, především Kate Winslet jako oddaná asistentka a životní opora a nerdovský Seth Rogen jako Steve Wozniak.
Nevýhodou této netradiční vyprávěcí struktury ale je, že se o samotném Jobsovi, jeho minulosti, jeho myšlenkových pochodech, a především o tom, v čem spočívala jeho genialita, příliš nedozvíme. Ale podobné problémy jsou pro životopisné filmy typické. Které období života, které vztahy a které formativní zkušenosti vybrat, aby film dokázal danou osobnost vykreslit dostatečně plasticky, a přitom se vyhnout okoukanému lineárnímu schématu dětství-puberta-dospělost-stáří-smrt? Dalším obecným problémem životopisných filmů, kterým trpí i Steve Jobs, je to, že málokdy je životní příběh úspěšného a slavného člověka natolik dramatický a zajímavý, aby o něm mohl být natočen opravdu dobrý film. Budu-li však hodnotit Stevea Jobse s vědomím těchto žánrových limitů, tak musím říct, že trio Boyle/Sorkin/Fassbender odvedli dobrou práci. Podruhé bych to asi vidět nemusel, ale z kina jsem odcházel spokojený.
Douťasovo doporučení:
Pokud vám nevadí ukecanější filmy tvořeny v podstatě souvislým sledem dialogů, tak nemusíte být fanouškem Applu ani obdivovatelem jejich vizionáře a proroka, aby se vám nový Steve Jobs líbil.
7/10
Žádné komentáře:
Okomentovat