Ještě než začnu bilancovat a sestavovat žebříček toho nejlepšího, co rok 2015 přinesl v českých kinech, tak bych se s vámi rád podělil o pár filmových lahůdek, na které jsem letos narazil při své domácí filmové konzumaci. Letmý pohled do mých statistik vedených s autistickou pečlivostí ukáže, že jsem do konce listopadu viděl 193 filmů (75 v kině, 118 doma), což je sice v meziročním srovnání o něco slabší a plánovanou dvě stě čtyřicítku už letos asi nepokořím, ale i nejde o úplně špatný výsledek, vzhledem k tomu kolik ostatních věcí jsem za tenhle rok stihl. Jedenáct filmů, které jsem letos vybral, jsou řazeny podle roku vzniku.
.................................................................................................................................
Synecdoche, New York (USA, 2008)
Režie: Charlie Kaufman
Podmanivě zvláštní film, který svou surrealistickou atmosférou připomíná Davida Lynche, svými fobiemi a úzkostí Franze Kafku, a jemným inteligentním humorem starší díla Woodyho Allena. Film o smrtelnosti člověka a nesmrtelnosti díla, film o uměleckém selhání, strachu ze smrti a touze po dokonalosti. Vynikající Philip Seymour Hoffman v hlavní roli asi nejlepšího a nejvyzrálejšího režisérského debutu, jaký jsem v životě viděl. Mindfuck par excellence.
.................................................................................................................................
Zodiac (USA, 2007)
Režie: David Fincher
Krimi thriller, který se zcela vymyká oběma žánrovým škatulkám. Film o složitém rozplétání série zločinů, který se spíš než na zločin samotný soustředí na lidskou obsesi s hledáním pravdy. Zodiac je Fincherův nejméně divácky přístupný film, ale díky své dokonalé vizuální stránce, tísnivé nezaměnitelné atmosféře a skvělým hereckým výkonům rovněž jedním z jeho nejlepších. V mém soukromém žebříčku jeho filmů tak Zodiac sdílí piedestal s Klubem rváčů.
.................................................................................................................................
Ed Wood (USA, 1994)
Režie: Tim Burton
Film o lásce k filmu. Tim Burton ve spolupráci se svým dvorním hercem Johnym Deppem natočil film o nejbéčkovějším režisérovi v dějinách Hollywoodu, Edu Woodovi. Film se dívá na Wooda bez výsměchu a se stejně naivním okouzlením, s jakým on sám přistupoval ke svým "filmům". Po Jarmuschově Mrtvém muži asi nejlepší z Deppových rolí.
.................................................................................................................................
Jednej správně (USA, 1989)
Režie: Spike Lee
Vzhledem k letošním případům policejní brutality na černošském obyvatelstvu ve Spojených státech, které vyvolaly masové protesty, je film Spikea Leea z konce osmdesátých let aktuálnější než kdy dřív. Jednej správně přináší živý obraz převážně černošské čtvrti a složitosti každodenního soužití etnických menšin v tavícím kotlíku newyorského Brooklynu. Spike Lee si rovněž ve filmu vyšvihl hlavní roli roznašeče pizzy Mookieho.
.................................................................................................................................
Jdi a dívej se (SSSR, 1985)
Režie: Elem Klimov
Přestože zde nechybí jistá dávka nezbytné propagandy, stále jde o jedno z nejsilnějších zachycení hrůz války, jaké jsem kdy ve filmu viděl. Všechny americké válečné velkofilmy jako Coppolova Apokalypsa, Stoneova Četa, Kubrickova Olověná vesta či Spielbergovo Zachraňte vojína Ryana, (které v sobě mimochodem také nesou značnou zátěž jiného druhu propagandy, čemuž se asi žádný film o válce nedokáže vyhnout), jsou oproti sovětskému Jdi a dívej se co do herecké a filmařské autentičnosti hodně slabým odvarem.
.................................................................................................................................
Po zavírací době (USA, 1985)
Režie: Martin Scorsese
S gustem zrežírovaná hravá filmová anekdota o jedné těžké noci, kdy se osamělému newyorskému úředníkovi doslova lepí smůla na paty. Vynikající filmová jednohubka a skvělá zábava od jednoho z nejlepších žijících režisérů.
.................................................................................................................................
Nebeské dny (USA, 1978)
Režie: Terrence Malick
Čarovná krása filmového obrazu dodává tomuhle jinak obyčejnému romantickému dramatu téměř metafyzický ráz. Malickův cit pro krásu, fascinace přírodou a jejími živly a unikátní vidění světa je něco neuvěřitelného. Ze všech čtyř filmů, které jsem zatím od Malicka viděl (Tenká červená linie, Nový svět, Strom života) na mě Nebeské dny zapůsobily nejsilněji.
.................................................................................................................................
Aguirre, hněv boží (SRN/Peru, 1972)
Režie: Werner Herzog
Produkčně nesmírně ambiciózní historický velkofilm o španělské expedici hledající v amazonských džunglích bájné El Dorado. Nádherné a technicky neuvěřitelně obtížné záběry amazonské přírody dávají poznat, v jak moc těžkých podmínkách celé natáčení probíhalo. A ke všemu tomu legendární Klaus Kinski a jeho kreace do šílenství se propadajícího, mocí a chamtivostí zaslepeného Aguirreho.
.................................................................................................................................
Marketa Lazarová (ČSSR, 1967)
Režie: František Vláčil
Jeden z vizuálně nejkrásnějších českých filmů, který skvěle vystihuje poetiku Vančurovy předlohy. Drsná atmosféra středověké zimy v kontrastu s jemnou nevinností mladičké Magdy Vašáryové.
.................................................................................................................................
Jeřábi táhnou (SSSR, 1957)
Režie: Maichail Kalatozov
Sovětské válečné romantické drama, které mě uhranulo hlavně svojí nádhernou a na svou dobu velmi inovativní prací s kamerou. Dojemný příběh s klasicky antickým tragickým obloukem a překrásná Taťjana Samojlova v hlavní roli.
.................................................................................................................................
Ninočka (USA, 1939)
Režie: Ernst Lubitsch
Romantická komedie z dob, kdy byl pro Američany komunismus jen evropským módním výstřelkem. Greta Garbo se v roli přísné sovětské komisařky vydává do Paříže, aby dohlédla na důležitý obchod a aby zjistila, proč je západní kapitalismus efektivnější než sovětský komunismus. Během svého pobytu ale podlehne svodům světáckého hraběte Leona stejně jako nástrahám vábivého konzumu. Chytrá a příjemná komedie, kde láska a kapitalismus nonšalantně vítězí.
Žádné komentáře:
Okomentovat