Films & Movies: Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě

Když jsem viděl, že v kinech běží film s takhle legračním názvem, který navíc dostal nejvyšší ocenění na prestižním filmovém festivalu v Benátkách, tak jsem neváhal ani minutu. Jméno režiséra mi nic neříkalo, trailer jsem neviděl, a ani jsem netušil, o čem má film vůbec být. Rád občas zajdu do kina takhle naslepo. Občas je to sice tragédie, ale někdy se to vyplatí, protože vám film nezkazí žádná apriorní očekávání.

Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě není (jak už název napovídá) úplně normální film. Kamera se v jednotlivých scénách vůbec nehýbá a scény na sebe téměř nenavazují. Jediná návaznost je výskyt stejných postav, jejichž mikro-příběhy někdy pokračují z předešlé scény a někdy začínají nanovo. Kompozice jednotlivých dlouhých záběrů je naprosto precizní a děj se často odehrává současně ve více plánech (např. v hospodě a za okny hospody).

Film nemá žádnou výraznější dějovou linku. Ve statických obrazech sledujeme pachtění nejrůznějších ubožáků a ztroskotanců, což by bylo samo o sobě smutné, kdyby zde nebyla skvěle zachycena ona absurdní komika lidského neštěstí. Postavy dvou podomních obchodníků, o kterých by se dalo říct, že jsou hlavními postavami celého filmu, neboť se v jednotlivých obrazech vyskytují nejčastěji, jsou ztělesněním tohoto neschopného ubožáctví. Jejich artiklem jsou čtyři žertovné předměty (upíří tesáky, upíří tesáky s extrémně dlouhými tesáky, chechtací sáček a gumová maska strejdy Jednozuba), které prkenně a se strnule vážnými výrazy nabízejí všem okolo. Jeden pak vždy svým huhňavě kňouravým hlasem dodá nacvičenou frázi "chceme jenom bavit lidi" a věřte mi, že po pár minutách se začnete uchechtávat, jen co se tito dva maníci objeví na scéně.

Dalším nejčastěji opakovaným výjevem celého filmu jsou pak zkroušené telefonující postavy, říkající jen "to je fajn, že se máte dobře". Ony samy se dobře nemají, šťastní totiž mohou být jen ti druzí, ti, které ve filmu nikdy neuvidíme. A na to vše shlíží ze své větve mimo záběr vycpaný holub, který očas zamyšleně zavrká.

Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě je třetí částí tematické trilogie o lidské existenci svérázného švédského tvůrce Roye Anderssona. Zbylé dva snímky, Písně z druhého patra (2000) a Ty, který žiješ (2007), jsem si pustil až poté, co jsem viděl Holuba, ale ničemu to nevadilo. Oba dva jsou natočené totožným stylem, ale Holub mi přišel nejvíce vtipný a smířlivý. Obzvlášť Písně z druhého patra nabízí lidskému druhu daleko krutější zrcadlo s více moralismy a hutnější náboženskou symbolikou. O práci a životě Roye Anderssona vyšel nedávno velmi pěkný článek v Respektu (15/2015) od Kamila Fily nazvaný jednoduše Smích a lítost.

Douťasovo doporučení:
Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě určitě není film pro každého, ale mohl by se líbit těm, kdo mají rádi filmové experimenty, nevyžadují koherentní děj, a rádi se zamýšlejí o absurditě lidského údělu. Někomu to může trochu připomínat Monty Pythony, jen o dost filozofičtější a se smutným skandinávským humorem.

7/10