Důvod, proč jsem se rozhodl před Neutečeš neutéct a zajít na něj do kina, byl především velký hype na všech možných filmových serverech (na Rotten Tomatoes posbíral 95% pozitivních kritik) a také fakt, že si film vydupal premiéru na festivalu v Cannes, kam si moc hororů cestu nenanjde. Rozhodl jsem se tedy přimhouřit oko nad neoriginální a nepřesvědčivou dějovou synopsí a dát tomu šanci.
Děj by se dal shrnout následovně. Blonďatá teenka Jay se vyspí s týpkem na zadní sedačce jeho bouráku. Ten ji nechtěl vojet jen kvůli její pěkný prdýlce, ale hlavně proto, aby se zbavil jakéhosi prokletí, které na něj bylo kdysi přeneseno stejně tělesným způsobem. To spočívá v tom, že prokletého sledují a pronásledují většinou nazí, bíle nalíčení bubáci (nebo spíše jeden bubák, který na sebe bere více podob) a určitě si dokážete domyslet, co se stane, když chudáka dožene. Tento přízrak naštěstí neumí běhat a pohybuje se jen o něco rychleji než starý dobrý Romerův zombík. Pokud si ale myslíte, že to stačí jednoduše "poslat dál" a jste za vodou, tak jste na omylu. Jakmile totiž tahle věc někoho dostihne a zabije, tak se vrací zpátky k tomu, koho pronásledovala předtím. Nikdy se tak už nemůžete cítit v bezpečí, protože nevíte, kdy se prokletí vrátí znovu k vám. V podstatě je to takový vylepšený japonský Kruh říznutý známou daleko děsivější počítačovou hrou Slender.
Většina kritik obdivovala Neutečeš jako existenciální coming-of-age příběh o nevyhnutelnosti smrti (symbolizovanou právě věčně stíhajícím přízrakem), kterou si se vstupem do dospělosti (symbolika sexu) začínáme uvědomovat. Ale pár citátů z Dostojevského a T. S. Eliota nezakryjí, že jde o relativně obyčejný teenage slasher s nezajímavými herci, chabou gradací a příběhem, který se táhne odnikud nikam. Potenciál filmu by se přitom dal využít daleko líp, kdyby se filmaři nebáli šáhnout hlouběji do psychologie postav, rozehrát nějakou pořádnou paranoiu ve stylu osmdesátkové Věci (přízrak na sebe mohl vzít jakoukoliv podobu), zapojit nucenou promiskuitu a rozklad osobnosti z výčitek svědomí a věčné ztráty pocitu bezpečí. Místo toho ale celou dobu koukáme na bandu vystrašenejch usmrkanců, kteří chvilku křičí, chvilku utíkají a pak chvilku někde vegetí. Tenhle trojboj se pak v mírné variaci opakuje v průběhu celého filmu.
Ale abych nebyl jenom negativní, tak musím uznat, že pár napínavých (spíš než strašidelných) scén se ve filmu najde, přičemž největší zásluhu na tom má hudba a dobře vybrané lokace (natáčelo se převážně v Detroitu). I kamerové jízdy a kompozice jsou na horor překvapivě kvalitní a je vidět, že si s nimi tvůrci docela vyhráli.
Douťasovo doporučení:
Film by se mohl líbit většině hororovým nadšencům, pokud na film půjdou (na rozdíl ode mě) bez vyšších očekávání.
5/10
Žádné komentáře:
Okomentovat