Osm hrozných

Tříhodinový film složený z dialogů čtyř až osmi postav, odehrávající se na dvou lokacích, se na první pohled nezdá příliš koukatelný a spoustu lidí si říkalo, jestli to Quentin se svoji scenáristickou masturbací tentokrát přece jen nepřehnal. Ano, tři hodiny jsou opravdu dlouhá doba, obzvlášť když v některých kinech chybí 12 minutová přestávka uprostřed, kterou tam Tarrantino v odkazu na velké historické bijáky 50. a 60. let zařadil. Za sebe ale můžu říct, že jsem se ani minutu nenudil, naopak jsem se královsky bavil skvělými tarrantinovskými dialogy, pokřivenými charaktery, nádhernými záběry zasněžených amerických hor, cinefilskými staromileckými odkazy, Morriconeho hudbou, promyšleností každého záběru, i tradiční krvavou lázní, ke které celý příběh směřuje a ve které se nakonec utopí.

Hlavní zápletka je sice braková jak z šestákové kovbojky, ale tak co jiného bychom od Tarrantina čekali, že? Svou jednoduchostí se odkazuje ke starým televizním a filmovým westernům a laciným detektivkám, tzv. "whodunit" příběhům. Film je rozdělen do šesti různě dlouhých kapitol. První dvě se odehrávají v dostavníku uhánějícím zasněženou krajinou před blížícím se blizardem. Lovec odměn John Ruth (Kurt Russel) jede do města předat spravedlnosti renegátku Daisy Domergue (Jennifer Jason Leigh). Po cestě se k nim přidá další lovec odměn Major Marquis Warren (Samuel L. Jackson), který také míří do města nechat si zkasírovat své zastřelené úlovky, a Chris Mannix (Walton Goggins), který se má údajně stát novým městským šerifem. Mannix je jižan jak poleno, Marquis je černej jak bota, a válka, kde tito dva stáli proti sobě, nedávno skončila, což vnese do těsných prostor dostavníku zajímavou atmosféru. Zbylé čtyři kapitoly se pak s výjimkou pár flashbacků odehrávají v lehce klaustrofobní atmosféře jedné horské chaty, kde dostavník a jeho pasažéři musejí přečkat sněhovou bouři. Místo staré známé Minnie, která chatu vždycky vedla, je uvítá Mexičan Bob (Demián Bichir), který se dočasně o hostinec stará, a skupinka tří dalších mužů, kteří ve srubu našli útočiště před bouřkou - kat Oswaldo Mobrey (variace Waltzova Dr. Schultze hraná Timem Rothem), honák krav Joe Gage (Michael Madsen) a starý jižanský generál ve výslužbě Sanford Smithers (Bruce Dern). Víc z děje prozrazovat nebudu.

Celý film epické stopáže a komorních rozměrů byl natočen od šedesátých let nepoužívanou technologií Ultra Panavision 70 s extrémně širokoúhlým obrazem (poměr stran 2.76:1). V několika málo amerických městech byla dokonce uspořádána speciální cinefilská projekce, na které se film pouštěl na starých 70mm projektorech, které produkční firma Weinstein Company vykoupila z muzeí a starožitnictví. Použití takto širokého obrazu pro převážně interiérový film je unikátní a Tarrantinovi to umožnilo obsáhnout téměř celý vnitřek chaty jedním záběrem a zároveň přinést nevídanou úroveň detailu, což klade ohromné nároky na kostýmy, masky a výpravu.

Tarrantino si dává na čas a nechává všechny charaktery naplno rozehrát. Brzy zjistíme, jak už název filmu napovídá, že všichni jsou do různé míry vraždící, rasističtí, nebo ženy bijící hajzlové a není tu žádná postava, která by si zasloužila naše sympatie a které bychom mohli s čistým svědomím fandit. A přesto nám jsou z nějakého nepochopitelného důvodu sympatičtí všichni.    

Výběr herců se jako vždy povedl a všichni hrají své postavy výtečně. Za zmínku pak stojí suverénní výkon Samuela L. Jacksona, který si svou roli očividně užívá, a Jennifer Jason Leigh, která ve své roli šílené Daisy odhodila všechny zábrany. Málokterý režisér by si dovolil pojmout násilí na ženské postavě (i přesto, že jde o postavu zápornou) jako jeden z hlavních zdrojů humoru, a ještě méně režisérům by to mohlo takhle snadno u diváků a kritiky projít. Četl jsem čtyři různé recenze, jak české tak ze Států, a nikdo se nad tím ani nepozastavil! Obrácená emancipace ženské postavy dovedena ad absurdum, její ženství a s ním spojené výsady jsou zrušeny. Drsná doba si holt žádá drsné prostředky, a když plivneš na Samuelův dopis od Abrahama Lincolna, tak dostaneš pěstí, ať jseš chlap nebo ženská. Tarrantino si tohle může dovolit právě díky žánrové nadsázce a nerealisticky přepálenému násilí, které se nesnaží vzbuzovat iluzi, že je reálné. Kdyby tomu tak nebylo, tak by se v kině mohl smát jen psychopat. Což doufám ještě nejsem. 

Douťasovo doporučení:

Osm hrozných je Tarrantino pro pokročilé. Pokud máte rádi jeho filmy, protože jsou prostě sranda a protože tam stříká krev, tak vás Osm hrozných svým pomalejším tempem a dlouhou stopáží nejspíše uklimbají. Pokud ale na tarrantinovkách oceňujete i to vše ostatní, co z nich dělá tak dobré filmy, a pokud sdílíte režisérovu lásku k filmům, tak budete Osm hrozných milovat.

9/10