Tentokrát se nebudu pokoušet o další ze svých pseudorecenzí,
jen se vám pokusím zprostředkovat mé nadšení z nejsilnějšího kinozážitku za posledních 12 měsíců. Je možná trochu předčasný v půlce ledna prohlásit, že tenhle rok nic
lepšího v kině neuvidíte, ale velice bych se divil, kdyby Revenanta tenhle rok
ještě něco přebilo. Film sice vstupuje do kin s pořádným hypem, což znamená, že
dříve či později narazíte na lidi s potřebou se proti němu vymezovat, ale dát
na ně a nejít na to do nějakého pořádného kina by byla obrovská chyba. Revenant
je syrový, brutální a vizuálně neskutečně nádherný film, který musíte alespoň
jednou vidět na velkém plátně. Bude vám zima, budete trpět, a po filmu budete
naprosto vyčerpaní. To co z pohodlí gauče, s hrnkem čaje zachumlaní pod dekou, prostě nezažijete. Navíc jedině na
velkém plátně plně vynikne nádherná práce s kamerou čaroděje Lubezkiho,
který má naběhnuto na oscarový hattrick.
Revenant nám stejně jako Mad Max nebo Gravitace nabízí
jednoduchý lineární stokrát vyprávěný příběh ve zcela fenomenálním a novátorském podání. Tyto tři filmy spojuje řemeslná dokonalost, skvělé vizuální efekty,
nádherná kamera a především to, že diváka kompletně vtáhnou do děje. Na tyhle
filmy nekoukáte, ale prožíváte – efekt, který je v dnešní zábavou
přesycené době čím dál těžší vyvolat. Revenant z této trojice vyčnívá svým
brutálním naturalismem, který na diváky přenáší primárně nepříjemné pocity
bolesti, strachu a chladu. Kamera plynule přechází od majestátních přírodních
celků a panoramat po nemilosrdné close-upy, na kterých vidíme každý chlup,
strup, škrábanec, slinu. Do akčních sekvencí se nepumpuje napětí dramatickou
hudbou nebo frenetickým střihem, ale Iñárritu s Lubezkim dosahují stejného
efektu složitými kamerovými jízdami a dlouhými záběry. Vše je navíc točeno v přirozeném
světle v reálných digitálně nevylepšovaných lokacích. Po vizuální stránce
je to jeden z nejkrásnějších filmů, co jsem viděl, a v tomto ohledu se Revenant může v klidu měřit s filmy takových velikánů jako
Terrence Malick, David Lean nebo Wong Kar-Wai.
Film diváky sice nešetří, pro herce to však musel být skutečný
očistec. Leonardo di Caprio přiznal, že to bylo fyzicky nejnáročnější natáčení
v jeho kariéře. Světelné podmínky umožňovaly natáčení jen pár hodin denně,
což vyžadovalo od celého štábu dokonalou přípravu a soustředěnost. Točilo se i
když bylo 20 stupňů pod nulou, část štábu dokonce natáčení kvůli příliš drsným
podmínkám opustila. V tomhle ohledu Revenant připomíná proslulý Herzogův
film Aguirre, hněv boží, historický velkofilm ze sedmdesátých let o
conquistadorech hledajících El Dorado uprostřed amazonské džungle, kde všichni
herci byli z těžkých podmínek tak frustrovaní a vyčerpaní, že hlavní
hvězda Klaus Kinski několikrát fyzicky napadl režiséra i své kolegy. Di Caprio,
který kvůli Revenantovi odmítl hrát Stevea Jobse (což si musel později dost
vyčítat, obzvlášť při scénách, kdy je unášen ledovou
divokou řekou nebo kdy žvýká syrová bizoní játra) podává v roli legendárního
trappera Hugh Glasse naprosto fenomenální výkon.
Mlčenlivá výrazově extrémně náročná role je diametrálně odlišná od jeho
posledního velkého hitu Vlk z Wall Street, kde vše záleželo na jeho
uhlazené výřečnosti. Pokud není Akademie banda sadistickejch trollů a nedá
Oscara na truc Fassbenderovi za Stevea Jobse, tak by se měl Leo tentokrát
konečně po čtyřech neúspěšných nominacích svého triumfu dočkat (Jakožto herec má aspoň
štěstí, že se na jeho oscarové trampoty dělají dobře meme, co ale mají říkat
chudáci jako téměř sedmdesátiletý kameraman Roger Deakins, jenž má za sebou 12
neproměněných nominací, letošní za Sicario zatím nepočítaje, nebo filmový
skladatel Thomas Newman, který s Deakinsem drží vyrovnané skóre a který
byl letos taktéž po třinácté nominován, tentokrát za hudbu ke Spielbergově Mostu špiónů).
Perfektní je ve své roli i Tom Hardy, který o něco víc mluví a o něco míň trpí
než Di Caprio, a jeho šance proměnit svou nominaci ze nejlepší výkon ve
vedlejší roli taky není špatná.
Filmu bývá vyčítáno, že příliš nezvládl svou snahu
odpoutat se od syrového naturalismu k přírodnímu mysticismu, o což se
snaží ve flashbackových a snových sekvencích, že má pomalejší tempo, nebo že
přes svůj naturalismus není dostatečně realistický. Ano, to všechno by
samozřejmě filmu vytknout šlo, ale výtky typu, že se film snaží být až moc perfektní, že každý záběr je až moc promyšlený a naaranžovaný, nebo že film postrádá autenticitu, fakt neberu. Můj zážitek, nebo spíš prožitek, nic z toho nijak neovlivnilo,
na mém nadšení nijak neubralo. S čistým svědomím můžu říct, že Revenant je prvním filmem, o kterém zde na
F&M píšu, kterému dávám plný počet bodů.
Douťasovo doporučení:
Revenant je všechno jen ne oddechový film. Revenant vás
vyčerpá, rozkouše, rozsápá a rozseká. Krása.
10/10
Žádné komentáře:
Okomentovat