Další z filmových adaptací slavného
Shakespearova dramatu je tentokrát určena především pro náročnější diváky.
Vymazlená vizuální stránka, dramatická hudba, teatrální dialogy ve staré shakespearovské
angličtině bravurně přednášené skvělým Michaelem Fassbenderem a Marion Cottillard, a to vše v pomalém, téměř meditativním tempu, které vás naprosto
vtáhne.
Australský režisér Justin Kurzel se nevydal oblíbenou cestou ostatních Shakespearových adaptátorů, nesnažil se příběh nijak aktualizovat, převést do moderní doby, či na jiné místo a do jiného kulturního kontextu, jak nesmrtelně učinil Kurosawa ve svých filmech Kumonosu-džó (Macbeth) nebo Ran (Král Lear). Kurzel vrátil Macbetha do drsného středověkého Skotska, jeho příběh zasadil do studených, špinavých, hrubě zařízených hradních komnat a sálů a sychravé, bouřkově šedivé skotské krajiny. Kurzelův Macbeth zůstává věren teatrálnosti předlohy, přitom však využívá všechny možnosti filmového média. Nádherné obrazy divoké přírody nadaného kameramana Adama Arkapawa nám umožňují lépe pochopit skotskou barbarskou nespoutanost, naturalistické násilí zase krutost doby, a minimalistická hudba s nekonečně protahovanými tóny podtrhuje osudovost celého příběhu i vyšinutost jeho protagonistů. Některé obrazy se pod nánosem barevných filtrů sice přibližují umělecké manýře a některé zpomalené záběry dokonce připomínají Snyderovu Třístovku, ale i přesto má Macbeth ke kýči či k uměleckému pozérství daleko.
Zásadní reinterpretaci celého díla dosáhl Kurzel jedním úvodním záběrem na pohřeb Macbethova dítěte, který si filmaři zcela vymysleli, a odvážným castingem Marion Cotillard do role Lady Macbeth. Marion Cotillard je ve své roli výborná, shakespearovskou angličtinu se naučila na jedničku, přičemž její slabý francouzský přízvuk dává tušit, že do necivilizovaného Skotska nepatří. Můžeme se tak domýšlet, že tam byla v rámci sňatkové politiky evropské šlechty proti své vůli provdána. Neštěstí, frustrace a stesk po domově umocněný smrtí jejího dítěte pak zažehne touhu po změně a po moci.
Cotillard je sice ve své roli vynikající, ale Fassbender je ještě trochu vyšší liga. Jeho zobrazení mocí a strachem posedlého Macbetha, který postupně propadá šílenství, je minimálně na oskarovou nominaci. Jeho přednes ve volném verši je teatrální, jeho hraní a výraz přirozený, což vytváří unikátní kombinaci jakéhosi divadelně-filmového herectví, jakou jsem nikde nikdy neviděl. Fassbender je vynikající herec, který se našel v nejrůzněji vyšinutých rolích - vězeň umírající na hladovku ve filmu Hlad; sexem posedlý erotoman ve filmu Stud; alkoholický otrokář, který dává přednost svým otrokyním před svoji ženou, ve filmu 12 let v řetězech; podivínský hudebník, který žije za maskou z papundeklu, ve filmu Frank; nebo nesnesitelný vizionář Steve Jobs v nejnovějším filmu Dannyho Boylea, který zrovna běží v kinech.
Další spoluprací Fassbendera, Kurzela a Arkapawa má být adaptace počítačové hry Assasin's Creed. Z herních adaptací většinou moc dobré filmy nebývají, ale s touhle sestavou by tak být nemuselo. Nechme se tedy překvapit.
Douťasovo doporučení:
Macbeth je svým pomalým tempem, starou angličtinou a teatrálními dialogy sice méně přístupný, ale to nic nemění na tom, že jde o výborný film s nejlepšími hereckými výkony, které jsem v poslední době v kině viděl. Pokud máte rádi Shakespeara, Fassbendera nebo Cotillard, tak určitě neváhejte.
8/10
Žádné komentáře:
Okomentovat