Už dlouho se mi nestalo,
že bych se takhle brutálně minul s většinovým hodnocením jak diváků tak
kritiků. A to jsem od Muže na laně ani tak moc nečekal. Bylo mi jasné, že film
o jednom akrobatickém kousku nebude nijak obsahově nabitý, ale i tak mě
překvapilo, jak může legendární Zemeckis, režisér Forresta Gumpa a Návratu do
budoucnosti, natočit něco tak neskutečně prázdného, průměrného a nudného.
Muž na laně je rodinným
filmem inspirovaným životním příběhem slavného francouzského akrobata Philippa
Petita a jeho nejslavnějšího provazochodeckého kousku mezi věžemi dnes již
neexistujícího World Trade Centra. Konvenčně vyprávěný příběh je rámován Philippovým voice-overem, který vše důkladně polopaticky dovysvětluje, a pravidelně prokládán záběry na něj samého, stojícího na Soše svobody, vyprávějícího svůj příběh přímo do kamery nám divákům. První
problém je hned v obsazení. Ne že by Joseph Gordon-Levittt byl špatný
herec, to vůbec ne, dokonce bych ho zařadil mezi své oblíbenější. Opět se tu
ale ukázal starý hollywoodský nešvar, kdy se do rolí cizinců obsazují američtí
herci, protože se jejich jméno na plakátě lépe výjimá. To by se ještě dalo
skousnout, kdyby se k tomu nepřidal další hollywoodský nesmysl, kdy se dva cizinci stejné národnosti mezi sebou baví anglicky. Samozřejmě ale s důsledným francouzským
přízvukem, aby si líný americký divák užil trochu té evropské exotiky, bez toho
aniž by jeho mozek musel být zatěžován čtením otravných titulků. Tentokrát se
film alespoň pokusil přijít s výmluvou, s jakkoliv chabou, že Philipp
musí svoji angličtinu procvičovat, protože se chystá na velkou cestu do
USA. Což ale ve výsledku jen trapně upozorňuje na tvůrčí bezradnost.
Film je doslova
přehlídkou toho, co dělá Hollywood špatně. Ploché nepropracované postavy, mezi
kterými se film násilně snaží vybudovat nějaké vztahy; uměle vytvářené drama,
které se marně snaží dát dlouhému prologu nějaký spád; nesmí
chybět ani komická přihlouplá vedlejší postava, která sem tam hodí nepatřičný
vtip, a trochu nějaké té romance, bez které by to samozřejmě nešlo. Muž na laně
je ale i skvělou ukázkou toho, jak 3D technologie ničí film. Celé vyprávění
totiž působí jen jako nutná výplň stopáže před tím, než Philipp Petit vyleze na
lano mezi věžemi WTC. Posledních 15 minut je vskutku působivých (obzvlášť v IMAXu)
a iluze hloubky je tak dokonalá, že skutečně pocítíte opravdovou závrať. Tahle
pasáž je technicky zvládnuta dokonale. Je však smutné, že kvůli těmto 15
minutám musíte přetrpět dvě hodiny nudy a trapnosti. Film je tak opojen svými
vizuálními efekty, že zcela zapomíná na vše důležité, co dělá film dobrým
filmem. Z hodnocení na IMDb, CSFD a Rotten Tomatoes mu to očividně
prochází. Na druhou stranu se ale zdá, že film nedokázal oslovit širší vrstvu
diváků a má nakročeno k tomu stát se kasovním propadákem roku. Dobře mu
tak.
Douťasovo doporučení:
Muž na laně mohl být
vynikající kraťas. Ale, jak víme, kraťasy v IMAXu nepouští, a vidět to
kdekoliv jinde postrádá význam. Tahle nastavovaná kaše člověka v lepším případě
uspí, v horším rozčílí. Pokud přeci jen potřebujete film vidět, tak to nemá
smysl jinak než v kině a ve 3D. Co do míry filmového uspokojení je
to ale investice dost bídná.
3/10
Žádné komentáře:
Okomentovat