Jeden z filmů, na které
jsem se v říjnu nejvíc těšil a na který jsem se jako tradičně dostal až několik
týdnů po premiéře. Ale věřte mi, to čekání stálo za to. Sicario je totiž
vynikající thriller, který mi po dlouhé době připomněl, proč mám filmy tak rád, a vůbec bych se nedivil, kdyby si odnesl pár oskarových nominací (mé tipy jsou
Emily Blunt, kamera, hudba, zvuk, režie). Každopádně v mém osobním výběru
nejlepších filmů roku má své místo jisté.
Jelikož postupné
poznávání toho, o čem to celé ve skutečnosti je, tvoří u Sicaria podstatnou
část filmového zážitku, tak je třeba představit děj extrémně opatrně ve vší
možné stručnosti. Kate Macer (Emily Blunt) je agentkou FBI, která se podílí na vyšetřování aktivit mexického kartelu na americkém území. Po první skvěle
natočené akční scéně policejního zátahu, při kterém Kate se svým týmem objeví
masový hrob jeho obětí, je vybrána do speciální vládní vyšetřovací skupiny. Kate
není žádný Sherlock Holmes a je očividné, že byla vybrána spíš pro své taktické
zkušenosti z pole, než pro svůj vhled do kriminálních aktivit kartelu. Speciální
jednotku vede Matt Graver (namachrovaný macho Josh Brolin) z pozice konzultanta
ministerstva obrany, kterému sekunduje tajemný málomluvný Alejandro (Benicio del Toro).
Emily Blunt je ve své
roli perfektní a na to, že natáčela čtyři měsíce po porodu, je i ve skvělé
formě. Její postava je navíc extrémně uvěřitelná, není to žádná super hrdinka,
je zmatená, má strach, nechápe, co se kolem ní děje a marně se snaží dostat
věci pod kontrolu. Nepřátelský, neznámý, chlapský svět, ve kterém se ocitne, nebere ohledy. Zatímco dějová linka kolem postavy Benicia del Tora je trošku
filmově vykonstruovanější, postava Kate drží film pevně při zemi. Po sexy bojové mašině, kterou si zahrála v Na hraně zítřka, zde Emily působí naprosto asexuálně a ve své tvrďácké póze zranitelně.
Sicario je echtovní
thriller plný brutálního nápětí sem tam uvolněného velmi střízlivou a řemeslně skvěle
zvládnutou akcí. Film se nesnaží o žádnou gangsterskou epiku, o nějaký velký
příběh, či zapeklité vyšetřování. Místo toho se soustředí na plánování a průběh
jedné vojensko-policejní akce, jejíž příčiny a důsledky jsou jen naznačeny (v tomto
důrazu na proces je film podobný Třiceti minutám po půlnoci od Kathryn Bigelow),
přičemž hlavní tematický důraz není vystavěn na tradičním boji dobra proti zlu,
ale na postupné degradaci morálních hodnot, když Kate zjišťuje, jak hluboko
musí klesnout, aby se dokázala vyrovnat těm, kdo podle žádných morálních pravidel
nehrají.
Krom skvělých herců a bezchybné
režie Denisa Villeneuvea, který předloni natočil rovněž výborný thriller
Zmizení (neplést s Fincherovou Zmizelou), musím ještě zmínit perfektní
kameru Rogera Deakinse a dunivou minimalistickou hudbu Jóhanna Jóhannsona,
které film zvedají na úplně další úroveň a kvůli čemu opravdu stojí za to vidět
film v kině. Deakins prý přislíbil Villeneuveovi spolupráci na jeho dalším
projektu, kterého se nemůžu dočkat – pokračování legendárního Blade Runnera.
Film je zatím v pre-produkci a jestli se mu podaří odlepit od země, tak ho
neuvidíme asi dříve než za dva roky, ale z toho, co jsem zatím od Villeneuvea
viděl, se na film těším ještě víc než na odkládané Blomkampovo pokračování Vetřelce.
Douťasovo doporučení:
Sicario se přesně trefil
do mého filmového vkusu, takže mu bez výčitek dávám (možná lehce subjektivní) devítku.
A doporučuji každému, kdo má rád thrillery s pořádnou atmosférou nebo jen
prostě dobře udělané filmy.
9/10
Žádné komentáře:
Okomentovat