Iracionální muž

Woody Allen, nejslavnější newyorský neurotik, nás se železnou pravidelností už přes 30 let zásobuje jedním filmem ročně. Letos mu bude osmdesát, přesto už pracuje na dalším filmu a televizním seriálu zároveň, takže elánu má očividně pořád dost. S takovouhle produkční frekvencí se pak není co divit, že kvalita jeho filmů, obzvláště posledních pár let, hodně kolísá. Vždyť po sotva koukatelném Do Říma s láskou, kdy jsem nad Woodym téměř zlomil hůl, dokázal natočit brilantní Jasmíniny slzy, jeden z nejlepších filmů 2013! A jak tedy dopadl Woodyho letošní projekt Iracionální muž, lehce úsměvné drama o vyhořelém profesorovi filozofie? Bohužel, moc dobře ne. Dokonce až tak, že na křivce Woodyho sinusoidní tvorby nemá Iracionální muž daleko k maximu její záporné amplitudy.

U svých negativních recenzí se příliš nesnažím nespoilovat, protože samozřejmě očekávám, že na mě dáte a že po přečtení na film nepůjdete. Hardcore fanoušky Woodyho Allena tedy upozorňuji, že text obsahuje spoilery.

Profesor filozofie Abe Lucas (Joaquin Phoenix) přijel na Rhode Island, aby na zdejší univerzitě odučil jeden letní kurz. Lucas má mezi akademiky pověst kontroverzního myslitele, který má na svém kontě několik úspěšných publikací, a jeho příjezd na Braylin College je tak očekávanou událostí. Místo sebejisté akademické celebrity ale dorazí impotentní zamindrákováný špekoun s tvůrčím blokem, kterého v životě nic krom skotské single-maltky netěší. Jako ztracená existence na sebe strhne pozornost hned dvou žen trpících různým stupněm spasitelského komplexu. Vdané profesorky přírodních věd Rity (Parker Posey), která svému manželovi zahýbá, kde může, a která svoji vyzrálou sexuálně agresivní taktikou dostane pasivního Abea do postele hned při jejich druhém nebo třetím setkání (jen aby ke své smůle zjistila, že toho v posteli moc nepředvede); a naivní studentky Jill (Emma Stone), která pro románek s vyžilým a rozervaným profesorem neváhá opustit svého dlouhodobého přítele. 

Abe tráví s Jill více času, než by pro profesora a jeho studentku bylo zdrávo. Jednoho dne, když sedí spolu v kavárně, vyslechnou náhodou cizí rozhovor, kdy si matka stěžuje na úplatného soudce, který chce její děti svěřit do péče bývalému manželovi. Abe rozhořčen nespravedlností světa se rozhodne jednat, zosnovat vraždu soudce a udělat tak svět lepším místem. Toto rozhodnutí, které nazývá existenciálním aktem, mu vrátí smysl života, a to nejen z přesvědčení, že se stane strůjcem pozitivní změny, ale i ze vzrušení, které mu plánování hitchcockovsky dokonalé vraždy přináší. Tato rozhodnutí ho vnitřně osvobodí. Najednou zjistí, že se může konečně volně nadechnout, začne znovu psát a po roce bez sexu si najednou užívá jak s vdanou profesorkou, tak se svou studentkou. Jak to celé dopadne, není třeba prozrazovat. 

Problém Iracionálního muže je ten, že není téměř vůbec vtipný. Většina rádoby humorných scén vyšumí do ztracena a nezachrání je ani lehký jazzový klavírní soundtrack (který mi neodbytně připomínal hudbu ze staré hry Transport Tycoon). Film se tak potácí mezi komedií a dramatem, avšak pořádně nefunguje ani jako jedno. Scény, které by měly z diváků vykutat nějaké emoce, jsou zkrátka špatné a nezlepší je ani přehrávající velkooká žaboústá Emma Stone. Joaquin Phoenix, jeden z mých oblíbených herců, nemá moc co hrát a jediné, čím tak může oslnit, je poctivě vypracované pivní panděro. Filmy Woodyho Allena bývají alespoň chytré, když už nic jiného. Iracionální muž si na chytrý film ale jen hraje a ve výsledku je stejně pseudo-intelektuální jako čerstvý vysokoškolák po prvních třech přednáškách. Můžete namítnout, že Woodyho nejlepší filmy jako Annie Hall nebo Manhattan stojí na odkrývání snobského smart-ass-ismu, ale Iracionální muž je tak intelektuálně mělký, že se ani o žádné odkrývání nepokouší. Například konstrukce, jakou si profesor filozofie pro sebe ospravedlní vraždu jiného člověka, je tak primitivní, že mu ji dokázala rozebrat i jeho vlastní studentka. Žádné zajímavé argumentace, která by nás mohla zviklat k podobně nebezpečnému uvažování, se nedočkáme. Woody navíc rezignuje na jakoukoliv snahu vyprávět i obrazem, čímž se sled exteriérů, interiérů, procházek, kaváren, obědů, večeří, ložnic a prázdných tříd degraduje na bezobsažné kulisy sloužící nepříliš obsažným dialogům.                   

Douťasovo doporučení:

Woody Allen je už starší pán, takže buďme tolerantní a dejme mu ještě šanci, s čím přijde příští rok. A mezitím nechme Iracionálního muže postrádajícího smysl existence v klidu prošumět kolem.

4/10 

CSFD - Iracionální muž

IMDb - Iracionální muž

Rotten Tomatoes - Iracionální muž